Úlety pod taktovkou "metly lidstva" II.

V prvním "díle" blogu o alkoúletech jsem vypsala čtyři témata, se kterými se může opilý člověk setkat - a také se jimi ztrapnit. Dovolte mi prosím navázat tam, kde jsem včera přestala, zkusím se odvážně pustit do pokračování, snad se Vám, čtenářům, bude opět líbit. Alkoúlety mohou být různé. Minule jsem vypsala pár historek na téma úletů volacích, firemních, srandovních a rockerských. Dnes mne napadalo stále více a více věcí, které jsem do předešlého blogu "nepropašovala", takže zkusím dnes..

Dašlí alkotrapasy bych započala číslicí pět, aby to navazovalo na můj předchozí blog:

5) ALKOTRAPAS ZPÍVAJÍCÍ, TANČÍCÍ

Většina lidí ve střízlivém stavu je obeznámena s tím, jak je na tom pohybově a po stránce hudebního sluchu.  Padesátnici s absolutním hudebním hluchem by ani nenapadlo, aby zazpívala doma při vaření, protože si moc dobře uvědomuje, že při jejím krákorání padají vrány mrtvé na zem a kdyby se do toho pořádně opřela, zkysne jí pod rukama i polévka. Takže se radši vyvaruje toho, aby "zpívala" s rádiem v domění, že se "to ztratí"..neztratí, pokud zpívá tak falešně, že sousedovic synek radši vezme dvě poklice a tříská s nimi o sebe ve snaze přehlušit tu "pani odvedle". Jiná věc ovšem nastane, dá-li si tato žena, říkejme jí Boženka, na vesnické tancovačce pár "dvojek" červeného a do toho chodí s ostatními na "kořku". Když tato do sebe naleje litr vína a v "kořkách" (většinou to u takových decentních dam bývá "jablíčko", "višeň", nebo griotka) v součtu cca celé lahve, promění se tato dosud velmi zdráhající se a odměřená  Boženka ve zbraň hromadného ničení. Vesnická kapela (většinou ve složení hráče na varhany a zpěváka s kytarou, ve vyjímečných případech např. na bále celá dechovka i se zpěvačkami, při malých zábavách stačí - jak se u nás říká - "harmonikář a dirigent) začne hrát nějakou známou starou hitovku typu "panenka", "Montgomery" nebo "tam u nebeských bran" a pod. Boženka je už pěkně pod parou a zvlhne jí dojetím oko, když slyší písně svého mládí.

"Sysíš to táááto..." šťouchá do svého napařeného muže, který řeší s kamarády jak to Sparta minule projela..."na todle sme tan..škyt..covali...".. Táta nereaguje, i Boženka se rozhodne, že doprovodí zpěváka a  pomůže mu tahat výšky.

Když se sálem rozlehlo kvílení jako při brždění lokomotivy: "ZSS CEELÉÉÉÉÉÉÉEEEEELÉÉÉÉÉÉÉÉ JIŽNÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ ESKA...KRRRRRRK DROOOOOOOOOOOOOOOOONYYYYYYYYYYYYY..",  kytarista se polekal a vypadl z rytmu, klávesista sebou trhnul a všichni se otočili směrem k uši trhajícímu zvuku - ale to jen Boženka zpívala. Vydržela procítěně mečet a kvičet jako podvinče cca hodinu, kdy do sebe lila druhou láhev vína. Pak, když viděla, že jí všichni pozorují, pomyslela si ve své ovíněné hlavě, že "jí to de, fšichni na mě koukaj"(koukali na ní zděšeni hrůzou, co může ze sebe člověk vydávat za zvuky) a rozhodla se, že půjde přímo na podium k mikrofonu. Vyrazila kupředu jako parní válec, občas narazila do stolu, leč došla, vyšplhala po čtyřech tři schody k podiu - to jí trvalo deset minut...a už byla vedle kytaristy a zpěváka zároveň.

"nazdááár, fšichníííí!!!" hulákala do mikrofonu, který pískal zpětnou vazbou, "já ci spívat!!" mávla laškovně na blednoucího kytaristu. "a hups, spusť tu naši, nééé???"

"a jaká je ta vaše? "otázal se kytarista.."to máš fuk, nějakou vod podlahy, já fám to zaspíf..éééé..zaspífám..vampomužu.." Kytarista se pohledem domluvil s klávesistou - jejich pohled vydal za vše, bylo v něm jasně řečeno: "něco zahrajem, vona si zařve a pak jí nějak dostanem pryč" a spustili Noc na Karštejně.. "To je vonooooo", zahulákala Boženka a začala táhle mečet. Opravdu, mečela jako koza.

"MÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ....NAÁÁÁFŠTÍÍÍFIL SÁÁÁÁM KRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁL..MÉÉÉÉÉÉÉÉÉ..." ozývalo se sálem, znělo to spíš jako právě podřezávané kůzlátko. To už vystartoval její manžel, který pochopil, ač opiven, že jest zle. Boženku vystrkal z podia za jejího stále táhlého mečení a vzal jí ven na vzduch. Od této neslavné zábavy se Božence přezdívá "Operní pěvkyně", to už jí nikdo neodpáře a je tedy fakt, že tak dva měsíce poté nevylezla z domu. :-D

Ještě horší je, když si někdo myslí, že je výborný tanečník a pár kořalek v rychlosti ho v tomto dojmu ještě umocní. Měla jsem tu pochybnou čest jednou tančit s pánem, který přesně tohle splňoval. Pan podnikatel, navenek odměřený a šarmantní, se po pár skleničkách změnil v šimpanze.  Uchopil mne na směs lidových písní do svěráku a táhl mne poskakujíce a mrkajíce za sebou po sále jako špinavý hadr. Dvakrát mi podrazil nohy, což komentoval slovy, že JÁ jsem opilá, pletl si ruce s nohama, chvíli lezl po čtyřech, chvíli mne škrtil, dupal mi na nohy, krákal mne za vlasy, pak tančil sám, absolutně si nebyl vědom, že už nemá partnerku, kterou při otočce odhodil mezi stoly.  Když mne přítomní sbírali ze země a vymotávali ze změti židlí, ubrusů a stolů, osočil se na mne, že neumím tancovat a jako kompenzaci za to, že JÁ  jsem dřevo, navrhl provést taškařici - tancovat na stole. Vyskočil na stůl, kde si za tleskání škodolibých diváků svlékl sako, málem se uškrtil na kravatě, pak si sundal košili stylem - "knoflíky cvrnkají na všechny strany" a pak tílko. Vlnil se na stole polonahý a jeho bílé břicho poskakovalo do rytmu. A znáte lidi..hecovali ho - eštéééé, sundej gatěěěě!! a on by to opravdu udělal, nebýt toho, že při svlékání pravé nohavice mu podjely na ubrusu nohy a on sebou švihl přímo pod stůl. Ale většina ještě mohla zahlédnout, že má na sobě slipy s kresbou typu kožešina leoparda.

Jaké pak druhý den zažíval peklo, vážený pan podnikatel...všichni se mu smáli, říkali mu: "čau leopardále" či - "kdy bude další striptýz" apod. On si z toho vůbec nic nepamatoval, tak to nechápal. "tady je to samý blázen" usoudil. A myslel si to do té doby, než mu někdo přinesl škodolibě natočené  video s jeho slavným striptýzem. Od té doby ho tu nidko neviděl, prodal chalupu a přemístil se jinam...řečeno slovy jednoho místního: "Asi tam, kde na ty jeho leopardí slipy bude někdo zvědavej" :-D

6) ALKOTRAPASY S VĚCMI SI POVÍDAJÍCÍ

Tohle je trošku jiná kategorie, taková nezvyklá. Opilců, co se tak opijí, že si povídají s věcmi, mnoho není. Táta znal pána, který při své totální opici vždy zkoušel projít stěnou. "de to ve filmech..škyt..tak já na to přídu..." a prásk..narazil hlavou do zdi. "ty mrcho!!" zařval a znova práááásk, narazil...druhý den byl tak zmordovaný s modřinami na čele, že to chtělo doktora, ale on si nic nepamatoval..prostě měl nějakou utkvělou představu, která se mu zhmotnila právě pod vlivem alkoholu, že projde zdí jako duch. Nevím, jestli se mu to někdy povedlo, každopádně mu to opravdu přeji, aby mu to vyšlo :-D

Ale jeden místní opilec je proslavený tím, že si povídá s kolem. Všichni to ví a všichni to znají. Je to takový starý děda, kolo má skládačku s košíkem mezi řídítkama, kde si vozí pivo a šněruje si to po vesnici. A když je opravdu v náladě, tak s ním mluví jako s člověkem. Je to jakýsi inženýr, kdysi velmi inteligentní pán a vyjadřuje se v takových básnických obratech a spisovnou řečí. Jednou jsme seděli venku po setmění a kouřily s mámou a dívaly se na nebe a najednou slyšíme vrzání...tak jsme se podívaly a tam dědek, vedl si kolo a motal se od příkopu k příkopu. A najednou mu to kolo vypadlo z ruky a spadlo na bok do pankejtu. Děda se zastavil, chvíli přemítal a pak zdvihl varovně ukazováček a děl mu: "Kolo! Důrazně tě upozoruji na to, abys vstalo! Pakliže nevstaneš, víckrát semnou do hospody nepůjdeš!!"

No co Vám mám říkat, rozsypaly jsme se s mámou smíchy, on hluboce uražen, že se mu někdo směje, nazval nás "arogantním strojem na mléko" , vytáhl kolo a motal se pryč, přičemž kolu sděloval, že to dělat nesmí, že pak ho to "dehonestuje na veřejnosti", když si kolo dovolí upadnout. A pokračování je ještě lepší - druhý den jsme taky s mámou seděly a kouřily a rozjímaly a kecaly..a zase ten starý známý skřípot a ano - děda si vedl kolo a povídal si s ním. Schovaly jsme se za strom a máma málem zavyla, když děda kolu , které jakoby zajelo do našich vrátek, důrazně řekl: "sem nesmíš! včera jsem ti to dobré dvě hodiny vysvětloval!! budeš potrestán!!" a vzdálil se, provázel ho jen cinkot flašek piva v košíku na řídítkách..

7) ALKOTRAPASY VOJENSKÉ ČILI JÁ BYL MÁLEM GENERÁLEM

Když se sejde v hospodě větší počet mužského plemene okolo pětatřiceti, čtyřiceti, tak se stoupající hladinou alkoholu v krvi se začnou samozřejmě přetřásat historky z vojny. A já to ráda poslouchala a poslouchám, k vojenství mám blízko, děda byl plukovník a tak jsem měla vždy vojenské ponožky, kanady atd...a spoustu historek. Jenže, když se sejdou opilí muži, začnou vyprávět historky z vojny, tak je to jako když Baron Prášil vyprávěl  o letu na dělové kouli na měsíc. Všichni samozřejmě byli největší sígrové u praporu. Všichni byli postrach velitelů. Všichni byli nejlepší a zároveň nejhorší sígři u roty. Když jsem to chvíli poslouchala, došlo mi, že ve své opilecké pýše se každý chvástá tím, čím prostě nebyl. Trumfují se navzájem počtem odsezených dní v base, počtem průserů a vrchol byl, když jeden řekl, že u tankistů zničil Téčko (sovětský tank Té- 34) najetím na minu a že vyskákali v poslední chvíli a střepina zasáhla velícího důstojníka do tváře a od té doby se mu říkalo Pejrak. I začala jsem se nemístně chechtat, to prostě nešlo. A druhý opilec se na mne káravě podíval a řekl mi: "proš se mu smě..eejšš...se můžestát...já byl velitel na ponorce..éééh, škyt.." Po tomto prohlášení i ostřílení Baroni Prášilové zůstali na něj nevěřícně civět.."na ponorce, jo, Franto? to si ale už dělá prdel, ne..." Franta do sebe vyklopil velkýho ruma a aby si zachoval aslepoň zdání soudnosti, tak řekl: "na tajný, ne...na tajný po..norce...škyt.." "a kde si s ní vole jezdil? Na Probošťáku? (To je rybník) "volové... na Lipně.." děl Franta a rozhlédl se, aby viděl, jak jeho prohlášení zapůsobí na okolosedící. "Na Lipně!!! Já padnu!!" rozchechtal se nejstřízlivější z party. V tu chvíli promluvil  dosud mlčenlivý důchodce, který měl na lístku nekecám vám 17 čárek. "Proš by to nebylo mošný,...ééé...brrr...rrrrr..krrrr....kk...já byl parašoust..."

Hospoda vybuchla smíchy. Nejen při slově "parašoust", který si opilec spletl s parašutistou, ale hlavně proto, že ten pán má od malička papíry na hlavu, takže na vojně nikdy nebyl a dokončil stěží základku. A když vyprávěl, jak ho s ostatníma parašoustama "schazovali do týlu nepřítele"..musela jsem odejít, abych  svým smíchem nezpůsobila nějakou psychickou újmu...

Myslím, že na druhý díl blogu by to prozatím mohlo stačit, co myslíte? :-D

Přeji krásný zbytek večera, vaše Petra