Snít či nesnít aneb živé sny

Každý z nás měl v průběhu života nějaký ten "živý sen. Někdy je to sen příjemný, kdy se jen vrtíte blaženě v posteli a něco si mumláte a pozoruje vás při tom zcela vzbuzený a nechápající partner, někdy je to sen vyloženě krutý, kdy se vzbudíte s umáčeným polštářem od slz, někdy je to sen tzv. "pochodující", prostě ve spánku chodíte po bytě, zcela automaticky provádíte různé věci a při tom spíte. Já kupříkladu tenhle týden měla co se týče spánku a živých snů hodně náročný. A když jsem o tom mluvila s okolím a příbuznými, tak jsem sesbírala tolik historek o živých snech, že to vydá na blog. S dovolením se s Vámi o ně podělím.

Manžel mi občas vypráví, co dělám ze sna. Nejen, že mluvím, ale taky pláču, kopu, křičím, nebo recituji.  Jednou jsem mu dala v půl třetí ráno pěstí přímo do nosu. Prostě prý jsem se posadila, oči otevřené, naklonila se k němu a práásk...a pak jsem zase zalehla do peří a prý jsem i spokojeně chrupkala. Ráno mi s ledovým sáčkem na kořeni nosu sdělil: "No, to si se zase předvedla, to je vidět, na co myslíš, jednou vezmeš nůž a zabiješ mne a oni tě osvobodí, protože to  bylo ze spaní!!" :-D Jindy jsem mu recitovala od dvou do tří Erlköniga - "wer reitet so spät durch Nacht und Wind...." - což jsem pochopila tak, že TOHLE jsem se drtila na němčinu dobrý měsíc a pořád to mám někde v záhybech mozku uložené a probere se to k životu zrovna když se mi zdá, že maturuju - nahá. Ano, sny o nahé maturitě má většina lidí - Prostě - zdá se vám, že sedíte na potítku nebo před komisí a nevíte vůbec nic. A navíc si uvědomíte, že jste jak vás pánbůh stvořil. Ale nedivím se mému manželovi, že kolem mne pak po té slavné recitaci chodil trošku divně a pořád mne nenápadně pozoroval, jestli mi jako doopravdy nehráblo...ono vzbudit se ve dvě ráno v posteli vedle své ženy, která sedí na posteli a procítěně deklamuje německy sáhodlouhou baladu a přitom spí, to ho nutně musí přivést na myšlenku, zdali jsem nebyla v minulém životě členkou BDM či Hitlerjugend. :-D

Včera další můj snový úlet...ráno jsem se probudila v úplně mokré posteli. A říkám si zoufale: "A je to tady..už jsem jako Džambule Bartošová, neudržím moč...a je to tu..a co já budu dělat, to přišlo teda nějak brzo..." a pak mi volal manžel, když jsem přemítala nad kapalinou v posteli a odkud ta kapalina přišla, jestli tedy už tedy je to konečná a najedem na pleny...a můj muž vesele: "Tak cooo, už jsi uschla?" já zrudla a pípla jsem: "Takže ty o tom víš...ježišmarjá, to je trapas..." "Prooč?" děl můj muž, "v noci jsi měla zase tu svou estrádu, kdy jsi spala s otevřenýma očima, najednou jsi se posadila a ...." "a..pustila jsem to do postele, já vim.." skočila jsem mu do řeči plačtivě - "prosimtě, to mi neřikej, to mi neřikej!!" "To ti neříkám, nech mě domluvit!!" chechtal se můj muž, "na co ty hned nemyslíš....hasila jsi se..." Já: "Co prosím?" "No hasila jsi se, začala jsi semnou cloumat, že hoří a pak jsi vzala flašku sodovky, co máš u postele a komplet celá jsi se s ní zlila. Já ti to chtěl vytrhnout z ruky, jenže ty ses bránila, vylila jsi na sebe celou litr a půl flašku a pak jsi zase padla a usnula. Tak jsem tě nechal, bylo pět ráno, tak už nemělo cenu, aby ses převlíkala"...Prostě jsem se hasila...:-D já to nechápu, kde se tyhle podivné sny v tajných koutech mozku berou a nutí lidi, aby pak jednali a konali podle té situace, která se jim zdá. Já mám to štěstí, že aspon nepochoduju po bytě, tedy ne moc často, nejsem náměsíčná. Jen mám živé spaní.

Strýc vyprávěl, že musel pravidelně při každém úplňku okolo třetí ráno odchytávat na chodbě souseda ze třetího patra. Tento pán, velmi zaneprázdněný a workholický podnikatel, který ani neodpovídal na pozdrav, byl kolikrát zastihnut ve velice provizorním nočním oděvu, který se skládal z chatrných trenýrek a proděravělého tílka, kterak bloudí po chodbách činžáku - a spí při tom. Narážel do dveří okolních bytů, jezdil výtahem nahoru a dolů a dobýval se ven. Jeho manželka pravidelně zamykala dveře od bytu, když věděla, že "to" na Rudolfa zase "jde" a klíče schovávala. Ale on je vždy našel, odemkl si a pak chodil po domě, bos, nahoru a dolů, zvonil na sousedy. Ti už věděli o co jde, tak ho vždy šetrně dovedli do jeho bytu. Jednou ho ale neuhlídala ani manželka ani děti ani domovník, který nechal na noc odemčený barák. A Rudolf se vydal na procházku a byl zadržen policejní hlídkou cca 200 metrů od stanice metra Hloubětín, motal se v tramvajové trati v těch svých trenkách a něco si pro sebe brumlal. Málem by ho odvezli do blázince, kdyby ho zasahující policista nepoznal. Naštěstí věděl o jeho nočních výletech a předal ho manželce. Já se jemu nemůžu smát, směji se jen té situaci. Vím, že náměsíčnost může způsobit obrovské problémy. A všichni se na tom shodli, jen pak když jeden soused utrousil: "Když to ta  baba ví, že je úplněk a on bude zase venku pochodovat, proč mu aspoň nedá normální pyžamo, aby nedělal vostudu v těch svých zažloutlých trenkách.." :-D No, na tom něco pravdy bude :-D

Jiná příbuzná pracovala na poště a byla  zrovna porevoluční měnová reforma...pošty byly otevřené skoro do deseti, lidé si tam chodili měnit staré bankovky  za nové a na pracovnice toho bylo moc. Musely zvládat jestě běžné doručování, přepážky atd...a ona musela doručovat okolo deváté večer to, co za den nestihly. Jezdila s tou pošťáckou brašnou po sídlišti a zvonila na byty, kde jí valná většina nevrlých, naštvaných lidí akorát nadávala, že chodí až "v noci". Není divu, že z toho měla šílené nervy. A když konečně dodoručovala a po sprše padla do postele jako pytel brambor, zdálo se jí, že doručuje. A co víc - doručovala. Prostě se obula, vyšla z bytu a pak chodila po sídlišti a volala do oken: "Novákoviiiiiiiiiiii!!!  halo, Novákovííííííííííííííííííííííííííííííí!!!! Bušila na vchodové dveře, zvonila a když se jí ohlásil naštvaný, vybuzený nájemník, tak říkala do těch mluvítek u zvonků: "Inkasoooo!!! Inkasooo!!" :-D Na jejím odchytu se podílel manžel v pyžamu s dětmi, mámu přivedli zpátky do postele a ona samozřejmě druhý den vůbec nic nevěděla. Vyspinkaná do růžova smažila zlatíčkům k snídani palačinky a divila se, že lezou z postelí nevrlí jako jezevci z nory. :-D Vůbec nevěděla, že jí naháněli v noci po sídlišti jako lovnou zvěř, div ne do sítě, protože jim pořád v té své bavlněné noční košili utíkala a důmyslně a rafinovaně využívala úkrytů v křoví, za stromem, v podchodech a podobně.

Další postižený somnambulií ve fázi mluvení a nadávání byl nejmenovaný příbuzný. Změnil práci a po dlouhých třiceti letech u jedné práce přešel jinam, do železářství. A to musí už být na psychice člověka znát. Ta jeho původní práce byla naprosto odlišná a je jasné, že to byl naprostý nezvyk. I zastihla ho jeho paní v noci v kuchyni, kde stál u linky, před sebou kuchyňskou váhu a sypal do ní z jedné strany nudle, které zvážil, sesypal do papírového pytlíku a se slovy: "Tak, tady máte ty šroubky, a ještě matky...moment...." je podával někomu neexistujícímu jakoby za pultem. Pak navážil matky - nasypal do váhy čočku - , sesypal jí do pytlíku, opět  předal snovému zákazníkovi a se slovy: "Děkuji za váš nákup, přijďte zas!!" se odebral zase do pelechu. Ráno vůbec nic nevěděl.

No jo, sny mohou být různé. Ale na závěr dodám jeden dokonalý sen mé známé, která miluje koně. Bylo to ten den, kdy Váňa vyhrál Pardubickou s Tiumenem, po letech poprvé. Ona to prožívala tak, že řvala, křičela, brečela, prostě úžasně si to prožila a pak šla spokojená spát. A její muž šel v noci na záchod a našel jí, jak rajtuje na židli po obýváku. Spala, sedíc na židli, opěradlem k sobě, na něm měla pověšenou svou kabelku coby uzdu a cválala a cválala...vydávala rachot jako minometná jednotka, když se židle posunovala po plovoucí podlaze a soused zdola bušil na strop koštětem...a jak pak říkal její muž: "chvíli jsem jí pozoroval, pak jsem jí natočil na mobil...a pak jsem jí nechal skočit Taxis a pomalu jí dovedl do cílové rovinky - tudíž do postele." Ráno židle na odpis a známá se vzbudila v posteli s odřenou sedínkou a kabelkou v ruce. Když se viděla na mobilu, tak se odebrala k psychiatrovi pro nějaké dobré a silné prášky na spaní :-D

Tak dobrou noc a ať se ráno vzbudíte ve své posteli, čistí a nepoznamenaní nočním dobrodružstvím...:-D Krásnou dobrou noc, Vaše Petra