Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Když si člověk slepí pr.el

Člověku se může stát ledasco. Občas užasneme v údivu nad tzv. Darwinovou cenou, kdy se nominovaní zprovodili ze světa, nebo se "alespoň" zbavili plodnosti takovým způsobem, že je lepší, když genofond lidstva neobohatí - viz například pár vzpomínek na nominované - sběrači kovů, co si pod sebou podřezali podpěrné trámy střechy, která na ně posléze spadla, nebo ten s odpuštěním blbec, co nalezl ruční granát, dal ho doma do svěráku a chtěl vrchní část odříznout příruční pilkou. Ono se stane ledasco. Ale to, co se stalo našemu nejmenovanému sousedovi, to stojí opravdu za to.

V pondělí večer cca v jedenáct jsme se dívali s mužem na televizi a pomalu jsme chěli spát. Já ještě nakrmila kočky, vyčistila si zuby a hurá do pelechu. Najednou zvonek. Nejdřív jen malé trr... "ježišmarjá, kdo to může bejt takhle na noc?" rozčílil se manžel a protože spí v zimě v takové směšné noční košili, požádal mne, abych šla otevřít já. Já si říkala: "To snad není možný, kdo to je...v jedenáct v noci člověku nedají pokoj..." brumlala jsem si pro sebe a zvonění se měnilo v trr.. na trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...prostě velmi naléhavé. To už zbystřil i manžel, na noční košili si velmi provizorně navlékl tričko, takže vypadal, jako když má na sobě šaty a otevřel dokořán dveře od bytu.

 

Na prahu přešlapoval soused z vedlejšího baráku. No - přešlapoval - on spíše byl přikrčen v podřepu a něco si tam s manželem šeptal, velmi naléhavě. Já neslyším skoro nic, takže jsem jen z pantomimy odezřela velmi emotivní výměnu názorů, při jejímž závěru soused sepjal ruce v prosebném gestu, skoro klečíc na naší rohožce. Manžel kývl, něco mu posunkem pokynul a pak šel do ložnice a oblékal se. "Co se děje?" vyštěkla jsem v domění, že jde o nějakou chlastačku, kam ho manžel poveze. Muž mne odmávl jednoznačným gestem: "nepleť se do toho", vzal klíčky od auta a obouval se. Při bližším pohledu do jeho tváře jsem si všimla, že nemá daleko k nějakému výbuchu. Oči měl vykulené, slzy v nich, třásla se mu brada a vypadal buď že někdo umřel, nebo že ze všech sil potlačuje smích. Zabouchl dveře a v zápětí jsem  viděla odjet naše auto i se sousedem.

 

Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho, cca půl hodiny, po které se manžel vrátil. Vyběhla jsem mu naproti a on se doslova a do písmene sesunul za dveře, kde si sedl a začal řvát smíchy. Doslova řičet.

 

"Prokristapána, kde jste byli, kam jste jeli?" tázala jsem se nechápavě.

 

"CHecheche...éééh....poslouchej dobře...éééch" zalykal se manžel v záchvatu smíchu: "Vezl jsem ho na pohotovost....ten pitomec šel doma ze záchoda, jo....a chtěl si namazat prdel mastičkou na hemoroidy, kterou měl ..éééch...na poličce u záchodu...škyt...položenou...a jak si nerozsvítil, tak se přehmát a vrazil si tam vteřinový lepidlo!!"

Co dodat, sesypala jsem se též smíchy. Tím víc, když manžel popisoval tu desetikilometrovou cestu do nemocnice s ním na vedlejší sedačce. Chvíli si nadával: "debil, debil debil!!" řval na sebe. Pak se mu začal plačtivě svěřovat: "já tam měl tu mast položenou a vedle mám v takový misce různý haraburdí..já prostě vzal první tubu, co mi přišla pod ruku, stáh sem si trenky, vymáčkl na prst a nandal si to tam...a pak jsem udělal pár kroků a začalo to tuhnout..."

 

Manžel měl co dělat, aby zadržovaným smíchem nenajel do pankejtu, ale soused začal být plačtivý: "co jsem to já za vola??? cooo??? Ježišmarjá!!! Já jsem si myslel, že si vezmu projímadlo, že by se to nějak "ROZRAZILO", ale to ne, to se musí lékařsky ošetřit..." Muž málem narazil do lampy veřejného osvětlění, to se prostě nedá potlačovat smích....na pohotovosti jsou sice zvyklý na ledasco, ale aby tam dorazili dva muži, z nichž jeden chodí skoro koleny u země  a na otázku sestřičky z noční ambulance: "jaký máte problém" odpověděl: "mám slepenou prdel!!", se doktor zatvářil víceméně prapodivně s vědoucím úsměvem. Viděl tam mého muže v apartních šatičkách z noční košile, z pod níž mu čouhaly chlupaté nohy a souseda v trenkách a řekl jim chápavě: "ale pánové...když si spolu hrajete, tak v mezích...experimenty můžou jednoho dostat i do nemocnice!"

 

Manžel mu to všechno vysvětlil, že se jedná o omyl a jaký přehmat postihl souseda a doktor, pro kterého to bylo dosud pouhé nudné vybočení z noční služby, se rozchechtal tak strašlivě, že mu přišla vynadat vrchní sestra z chirurgie, že jí budí pacienty.  Nebohého slepeného souseda vzal za ruku a děl mu: "tak pojďte, něco s tím provedeme.."

 

Pak jsme doma řešili se slzami v očích, jak mu to budou jaksi "operovat" - zda to nějak chemicky pořeší, nebo udělají nějaký chirurgický "veletrh". Každopádně jauvajs, to musí být něco strašného!!! Je mi souseda opravdu hrozně líto, to musí hrozně bolet a pak ta ostuda...zařekla jsem se, že nic takového nenapíšu na blog či jinam, že to prostě nezveřejním, i když jsem nikoho nejmenovala a jmenovat nehodlám. Ale o to se postarala jeho žena, takto chudší duchem. Ona je něco jako Kelišová. Jakmile se něco stane, hned to letí rozhlásit do krámu, kde v úterý ráno vyprávěla story svého chotě jako hlavní číslo nového roku. Díky ní už navždycky zde ve vesnici a blízkém okolí zůstane jako : "ten, co si zalepil prdel" a nikdo mu to už nikdy neodpáře :-D

 

Včera jsem ho viděla z okna, chodí tak trochu jako napr..aný kačer..nohy od sebe..vrozená slušnost mi bránila v tom se ho zeptat, co mu tam s tím dělali, ale to je vedlejší, hlavně, že je v pořádku.

 

A lidé - radši se jděte podívat, jestli na poličce vedle paralenu a ibalginu nemáte např. tabletky na odčervení psů nebo kyselinu sírovou....může se stát opravdu každému tak strašný přehmat jako mému sousedovi - mast na hemoroidy s vteřinovým lepidlem...

Připomíná mi to vzdáleně mého tátu, který šel jednou ráno na šestou do práce. A jak mu zvonil budík, nervozně ho zamáčkl, zívnul, zanadával, a šel se napít. Vytáhl z lednice dvoulitrovku coly a jak měl po ránu žízeň a plechovou hubu, tak odšrouboval uzávěr a úporně pil a pil....po pár locích se mu něco nezdálo, ale stejně pil...pil a pil - jak má člověk po ránu zanesené trubky, navíc kuřák.....tak nic necítil...a až když vyžahl dobrý litr tekutiny, s hrůzou mu došlo, že to není cola, ale moravské červené sudové víno, načepované do flašky od coly. Tak, co teď, že jo....v šest ráno měl v sobě na ex dobrý litr vína. Inu, oblékl se, jel busem tři stanice do práce, přišel na bránu, oznámil šéfovi, že bude cca za deset minut ne vlastní vinou úplně ožralej, vysvětlil mu situaci a pak.....nic neví...prostě tam usnul, vzbudil se za dvanáct hodin přikrytý armádní dekou, kterou přes něj přehodil vyzubený šéf. Byl tak v pohodě, že to pochopil, takovéhle omyly a přehmaty se prostě stát můžou komukoliv.

 

Jen pozor na mastičky a vteřinová lepidla, jejich záměna neskončí jen u zdravého spánku opilce, ale na pohotovosti!!!

Krásnou dobrou noc všem, Vaše Petra

 

 

 

 

Autor: Petra Pavlíčková | pátek 10.1.2014 1:28 | karma článku: 48,11 | přečteno: 255453x
  • Další články autora

Petra Pavlíčková

WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

29.12.2016 v 23:55 | Karma: 25,63 | Přečteno: 795x | Diskuse| Společnost

Petra Pavlíčková

Poslední ze Sedmi statečných...

Už asi týden se objevuje tolik zpráv o úmrtí slavných osobností, herců, umělců, fotografů apod, že jsem se přistihla, jak si při čtení dalšího nekrologu pobrukuji text slavné trampské písničky: "Zatracenej měsíc listopad..."

11.11.2016 v 23:44 | Karma: 29,66 | Přečteno: 1073x | Diskuse| Kultura

Petra Pavlíčková

Ať život muší plácačka zruší!!!!

Neznám nádhernější start nového dne, než být probuzena mouchou. Znáte to všichni - spíte, sladce...a najednou "pink" a sedí vám na nose, obličeji, na všech odkrytých okončetinách těla. Je marnou snahou tu černou vtěrku odehnat.

21.9.2016 v 21:41 | Karma: 15,79 | Přečteno: 370x | Diskuse| Společnost

Petra Pavlíčková

Když vám vyhlásí válku kotě....

Ve staré kůlně kousek od našeho baráku má soused kočičku, která porodila patero zdravých koťat, černých jako uhel. Jsem zde v okolí známa jako "kočičí máma", i šla jsem se na prcky podívati...

24.7.2016 v 23:14 | Karma: 28,73 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Co vydá stará půda?

Odkojena Foglarem, nedalo mi to a prostě jsem prozkoumala půdu v baráčku po zesnulé babi. Našla jsem tam rodinné fotoalbum, u kterého jsem se málem umlátila smíchy.....nedivím se, že babi tento "skvost" raději dala na půdu...:-)

7.7.2016 v 0:23 | Karma: 24,02 | Přečteno: 795x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

Škola v přírodě a "zneužívání"

Když jsem v médiích četla tu hnusnou kauzu učitelky, která na škole v přírodě PRÝ "šmírovala" malé chlapečky při sprchování a ředitel jí vyhodil, udělalo se mi zle. Zle z toho, jak jedno udání může zničit život ženě - učitelce...

5.7.2016 v 0:36 | Karma: 47,39 | Přečteno: 12411x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

Nohy smrtící a smrdící...

Že mám vysoký nárt a nádhernou klenbu chodidel, to mi říkal v první třídě učitel baletu.. Dodnes si pamatuju prapodivný pach, který se linul z naší učebny a provázel nás až do sprch... no jo..i holkám smrdí nohy,..

3.6.2016 v 0:07 | Karma: 35,24 | Přečteno: 4995x | Diskuse| Poezie a próza

Petra Pavlíčková

Mezi něčím a "něčím"

Jak praví klasik - "Jsem ateista - díky Bohu!" Já jsem též ateista, jsem spíš fatalista, věřím na osud. Ale posledních pár dní mám pocit, že bych měla přece jen ten fatalismus nějak přehodnotit......

18.5.2016 v 0:40 | Karma: 19,63 | Přečteno: 579x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

Invaze zlodějů prken

Opravdu, název blogu nepotřebuje žádnou opravu...říkáte si . "jak prken? Nemělo by být např. duší, věcí, těl, mrtvol.", jako v každém pořádném hororu? Ne, jde opravdu o prkna. Klasická, normální prkna....

10.5.2016 v 0:25 | Karma: 19,24 | Přečteno: 554x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

"Všechno jednou doslouží!" aneb vzpoura strojů

Když mi video spolklo svou poslední kazetu na cestě za věčným elektronickým Bohem, nevěřila jsem tomu. Pořád jsem se snažila tu kazetu z něj vydolovat, mačkala jako smyslů zbavená EJECT!!! A to jsem netušila, co bude následovat..

1.5.2016 v 0:15 | Karma: 18,90 | Přečteno: 465x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

Proč nic nechcete, proč????, aneb telemarketing...

Asi to každý z vás zná. Volá vám neznámé číslo, vezmete to, řeknete "prosím" a tam se ozve šveholící ženský hlásek, který pro vás má nové produkty, skvělou sazbu, nebo dovolenou v apartmánech, které si musíte koupit.

19.4.2016 v 0:43 | Karma: 25,41 | Přečteno: 1157x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

"věčná loviště" pro mojí Amálku

Kočička Amálka se narodila před deseti lety matce Madlence a neznámému kocourovi, nebo více kocourům :-) to nevíme jistě a Madla nám to nikdy nesdělila, s kým to vůbec měla, děvka :-)

17.4.2016 v 2:21 | Karma: 24,15 | Přečteno: 485x | Diskuse| Osobní

Petra Pavlíčková

"Já jsem mrtvola, teto!!"

Přes vánoční svátky jsem sežrala neuvěřitelné množství potravin, což se také projevilo na mém exteriéru. Najednou jsem se nemohla dostat do džínů, natožpak do sukně, kterou mám už asi 15 let a VŽDY jsem se do ní vešla - prostě krize.....povánoční majonézová krize...:-)

31.12.2014 v 1:06 | Karma: 18,02 | Přečteno: 873x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Punkerka aneb "tak jako kdysi, kdy nás nikdo neměl rád.."

Sestřenka se chystala na haloweenskou párty a volala mi: "nazdar Petruš, nemáš ještě někde tu tvou maškaru?" Já povídám zcela konsternována: "jakou maškaru?" a marně jsem v tom bleskovém hovoru vzpomínala na to, jakouže maškaru má na mysli..."no tu pankáčskou, si prej byla pankáčka, nemáš eště nějaký hadry, nebo tak?" No, měla jsem doma punkerské hadry, měla jsem doma v igelitce i zapomenuté staré emgetnoky kazety do kaze'táku a když jsem se to vydala hledat a našla to, nechtěla jsem jí to najednou dát....těch vzpomínek....

4.11.2014 v 1:16 | Karma: 21,84 | Přečteno: 1236x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

A co jsi jako dělala celej den???

Jako každý všední den jsem se svého manžela zeptala : "jak bylo v práci?" a už ve dveřích jsem z něj odebírala montrérkovou blůzu, boty dala na místo, ponožky hodil hned do pračky, vzal si na nohy kroksy a rozlédl se po bytě a zeptal se mně: "A co jsi tu jako dělala celý den?" Za tuhle otázku, kterou mi dnes položil, bych ho nejraději když už ne zastřelila, tak třeba i inzultovala pěstí...leč neměla jsem k tomu pak žádné další "prudivé" elementy, usmažila jsem mu bramboráčky a když blahodárně škytal s mastnou pusou, došlo mu, že jsem se asi opravdu celý den neflákala... Ale rozleželo se mi to v hlavě a začala jsem o tom přemýšlet...

14.10.2014 v 23:56 | Karma: 23,19 | Přečteno: 1388x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Což takhle spáchat sebevraždu?

Již roky a roky trpím panickou úzkostnou poruchou a agorafobií. Bývaly doby, kdy jsem ani nemohla bez "panické ataky" vyjít z bytu...nemohla jsem vůbec nic, jezdit MHD, řídit auto, pracovat...nemohla jsem se ani bavit s blízkými - sociální fobie jako vyšitá..ale to není to, o čem bych chtěla psát...já se cítím docela v pohodě, díky medikaci a skvělému přístupu mého doktora - psychiatra..

6.9.2014 v 1:55 | Karma: 25,49 | Přečteno: 1497x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Punčocháče v mrazáku

O lidské zapomnětlivosti bylo napsáno jistě již mnoho a mnoho knih, článků, ba i vědeckých "tlustopisů" Nechci se tímhle blogem vydávat na půdu zapomínání jaksi "lékařského" - čili psát o tom, jak s věkem slábne paměť - to všichni víme a víme také, jaké příšerné důsledky to mívá například v podobě stařecké demence či "alzheimera". Ne, chci trošku tohle nepříjemné téma odlehčit a napsat o zapomínání ještě jaksi v "mládí" - trošku na humornější notu a vydat se na půdu historek, kterýma jsem zásobená bohatě od své rozvětvené rodiny či okolí.. Nadpis Vám, milí čtenáři, může připadat trošku matoucí, ale vězte - stát se to může naprosto každému - každý někdy něco někde zapomene, nebo udělá nějaký podvědomě nesmyslný krok, nad kterým pak v úžasu jen nevěřícně civí a říká si: "ježišmarjá, jak jsem mohl být takhle blbej!!"

8.5.2014 v 0:09 | Karma: 21,70 | Přečteno: 1324x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Princezno, co to máš sebou za vopici????

Příběh na téma kolo pro Ona dnes: "Ahoj, prosímtě, děláme novou kuchyni, můžeme si k vám do sklepa dát pár věcí, než to všechno upravíme a opravíme, u nás není k hnutí.." poprosila mne kamarádka z vedlejší vísky, která konečně s rodinou bydlí. Sice v bytě na hypotéku, ale je to 4 plus 1, vzdušné, prostorné a jelikož má tři dítka ve věku 11, 10 a 8 a manžela, tak z jejich podnájmu v 1 + nic, ve kterém se krčili doposud a platili nehorázné nájemné "paní domácí", která je opravdu odírala, je to opravdu pro ně velký skok kupředu.

19.4.2014 v 1:21 | Karma: 18,98 | Přečteno: 1124x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Roštěná na roštu aneb polibte mi zadel

Omlouvám se za možná trošku expresivní titulek..leč co, pravda se musí naplno říci...ať je to jak chce. Včera mi manžel dal dáreček - zabral (tím myslím výplatu) a pozval mne do restaurace. Podotýkám, že to je u nás velká oslava, to se stane jednou za rok, jinak "sušíme hubu" a snažím se vařit jídla výživná, leč levná. Najednou pozvání do restaurace, oblékla jsem se, načančala se a že tedy pojedeme do jedné, která se nám v minulosti osvědčila.

12.4.2014 v 3:08 | Karma: 20,93 | Přečteno: 2150x | Diskuse| Ostatní

Petra Pavlíčková

Ztracená

Ztratili jste se někdy? Kdekoliv, může to být všude, v davu, v cizím městě, v cizí zemi, najednou dezorientovaně bloudíte neznámým terénem a začne vám tlouct srdce a bojíte se? To jste ještě dobří, protože "ztracení" se přihodí alespoň jednou za život naprosto každému bez vyjímky. Ale co třeba řeknete na to, že se někdo ztrácí cca jednou týdně a to na místech jemu známých a okoukaných? "Asi počínající Alzheimer, bohužel,", řeknete si. Ale ne, to naštěstí ještě není. To jen já jsem ukázkovým příkladem matlala, který se ztratí naprosto, ale NAPROSTO všude.

6.3.2014 v 0:37 | Karma: 14,74 | Přečteno: 679x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 70
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6074x
Jsem normální občan ČR

Seznam rubrik