Kouzelná "nedorozumění" ve vietnamské večerce

Před cca 4 měsíci byla v naší "obci mezi kopci" otevřena v pořadí již druhá vietnamská večerka. Ta první, která "sloužila" dlouhá léta, docela po otevření druhé upadla v zapomnění, protože tam vlastně skoro nic neměli, bylo to v suterénu starého baráku bez oken a obsluhující mladý pán jen sedí a hraje na notebooku hry a když mu člověk přinese nákup ke kase (kdyby mu předtím rozkradl celou večerku a ukradl mu i židli, na které sedí, on si toho v zápalu hry ani nevšimne), tak musí kupující počkat, než zabije pár pajduláků v nějaké střílečce a se slovy: "šekej, pani...móment.." udělá prásk prásk!!! A až dokončí misi, tak vám nákup namarkuje :-D...Nic proti němu, takhle večerka nám sloužila (a ještě slouží) opravdu dlouhá léta, než prostě obyvatelé poznali, že může být i lepší "krám".

Já se přiznám, že Vietmance obdivuji. Pravda, můžete mi tu namítat, že mají na svědomí drogy, pěstírny, lichvu, padělané zboží a co já vím co všechno. Ano, ale troufám si říct, že to se netýká lidí, kteří převzali tu "druhou" večerku. Netuším, kdo je kápo, nebo jak to u nich chodí, je mi to s odpuštěním ukradené. Já jen obdivuji jejich pracovní zápřah a to, že se v cizí zemi naučí její jazyk, kulturu, jejich děti jsou ve školách premianti a mnohdy ovládají český pravopis lépe, než jejich čeští spolužáci. Také nesnáším tu typicky českou vlastnost - tykat jim. Víte co myslím - "dáš mi to, dej mi to, máš tohle, máš tamto.." Prostě to bych si nedovolila nikdy, ale pozoruji kolem sebe, že tenhle zvyk: "tykání vietnamcům" je hluboce rozšířený. Divím se, že proti tomu neprotestují, že je to neuráží..no nevím, to jen odbočka. Nechci psát o tom, co se třeba děje někde v jejich středu, chci jen napsat pár postřehů z oné místní "nové" večerky.

Obsluhují tam dvě velmi půvabné mladé a krásné vietnamky. Už jen to, že večerka má otevřeno od pěti od rána do devíti večer a ony jsou tam prakticky pořád a pořád velmi milé a ochotné, to mne prostě zaráží a velmi je obdivuji, že takový zápřah vydrží. Navíc se jejich čeština pořád víc a víc zlepšuje. Když otevřeli, tak samozřejmě naše obyvatelstvo nenápadně chodilo do "toho jejich krámu" načuhovat. Po jednom, po dvou...první den si je jen tak jako prohlíželi, málokdo něco koupil, znáte to..vše nové musí český venkovan nejdříve ozkoušet. Ale pak si koupila Máňa něco tuhle a támhle a řekla to Růže, která řekla Františce, že to tam mají "levnější než v Penny, považ, Francko!!" Tak jsme se stylem polní pošty, která funguje na způsob tamtamů - inu, vesnice - dozvěděli, že "mají tam všechno, i drogerku a považ - i uzeniny ti nakrájí, žádný balíčkovaný elenty.." Tak jsme se tam s mužem vydali a opravdu - hojně zásobené, obsluha příjemná, personál úslužný, jak by bylo řečeno např. slovy prospektu na novou restauraci.

Zajímavá věc je, že v každé, ale v naprosto každé vietnamské večerce se dříve nebo později utvoří komunita pivařů, kteří tam chodí jako do hospody. Prostě motáte se v těch jejich malých uličkách mezi regály zboží a narázíte vždy na ochmelku, co v montérkách stojí opřen o mrazák a sosá lahváče a má přiblblé kecy. Divím se opravdu, že je tam Vietnamci trpí. Pak vrátí prázdnou flašku, vyfasuje novou, otevře si jí zručně o hranů schodů a opět vejde do krámu a tam stojí a nebo se míchá do nákupu ostatních. Všimla jsem si i v jiných vesnicích, že někteří Vietnamci před svou večerkou raději dají lavičku a stůl, aby ochmelkové nestáli přímo v jejich krámu. Vysvětluji si to tím, že jsou natolik zdvořilí, že jim prostě slušnost nedovolí je vyrazit ven. Opět - smekám, ač je to někdy opravdu velmi nepříjemné, když se sejde patero smrdících pivařů na malém prostoru, oni nic...berou je prostě jako zákazníky a chovají se k nim slušně a ohleduplně.

Začala mne bavit ta jazyková bariéra. Ano, holky se snaží, za tu dobu, co u nich nakupuji, jsem si všimla neuvěřitelného zlepšení, které obě získaly za dobu kontaktu s českými zákazníky. Obdivuji je, ale přece jen pár srandovních příhod s jaksi - "nepochopením a nedorozuměním" mám. Předně - česká ironie a nadsázka je nepochopitelná snad pro všechny národnosti. Například: Šla jsem koupit maso na čínu, porek a žampinony s tím, že večer naložím čínu. Hledala jsem u pultu zeleniny, pórek nikde. Říkám slečně: "Dobrý večer, máte pórek?"

"Jojo..." děla slečna, "venku f autě..moment, pani..."

já říkám: "Prosím, nějakej menší...stačí menší.."

"jak asi?" pobídla mne Vietnamka a ukazovala mi jako v rozpažení ruce...Připomnělo mi to scénku z Cimrmanovské "ztráty třídní knihy" - malá nebo velká strana? :-D

Já ukázala tak jako střední stranu a ona mi po dlouhém štrachání přinesla pórek, který jsem ještě nikdy neviděla. Kdybych chtěla, mohla bych se o něj opírat jako o berli. Byl to pórek zvící kyje, který půjčil Martinu Kabátovi loupežník Sarka Farka :-D...já na to monstrum jen nevěřícně hleděla a řekla jsem s ironií..."hehe, větší nemáte?" A teď - samozřejmě, chudák slečna to prostě nepochopila a vydala se hledat ještě větší. Já jí říkám: "nééééé, ten stačí, bohatě!!" "Věčí ste chtěla!!" usmála se na mne. Tak jsem jí to chtěla vysvětlit a povídám: "to je takové české - tento....." a došla mi slova, to se prostě nedá vysvětlit někomu, kdo stojí od pěti od rána na nohou a ještě se na vás mile usmívá. I popadla jsem monstrum, které mi dosahovalo k rameni a spokojená odešla.

Nebo vysvětlit Vietnamce, že chci stelivo pro kočky.

"Stelivo pro kočky"

"Co pani?"

A už mi došlo, že tohle bude hodně těžká komunikace. Teď jak to opsat, že jo...zkusila jsem to anglicky..

"Cat litter.."

"Bitter? činžáno?" rozzářila se slečna a už sahala za sebe, kde mají naskládaný alkohol.

"néééé...éééh..." a teď si říkám - tak tohle bude kruci něco, jak to vysvětlit? Tak jsem řekla: "Kočka...mňau...rozumíte..."

"jojo, koška..." a přinesla mi kapsičky kitekat.

"nene....", mávla jsem rukou a hledala další a další slova...zamnou se tvořila fronta pochechtávajících se pivařů, co tam nasávají. "prostě kočka dělá ee...záchod, wé cé!!" zkusila jsem.

"ahááá" ťukla se do čela slečna, odběhla k regálu a podávala mi hajzlštětku.

"nenenene!!" vyjekla jsem..."tak znova...mám doma kočku. Rozumíte? " "Rosumim.." kývla slečna. "A ta kočka musí na záchod...wc..."

"a sbrdi to tam...vim, rosumim.." a opět odběhla k regálu a přinesla mi takové ty wc kuličky Bref.

"Neeee!!!" a teď jsem za hecování ochmelků předváděla pantomimu. "Kočka...chce ee.." pokrčila jsem nohy v kolenou a předváděla, jak tlačím..." ééééé - hovínko - mňauuu mňau.... "

Vietnamka na mě civěla jako tele na nová vrata a já se jí teda vůbec nedivím, musel to být pro ní kulturní šok, když příjde češka do krámu a předvádí tam, že se.e a ještě při tom mňouká :-D S výrazem plným politování mi přinesla ruličku toaletního papíru. Musela si nutně myslet, že se mi chce na velkou a jsem schopná se jí vydělat u kasy na zem. Následoval poslední pokus: vzala jsem jí z pultu kus papíru a tužku a namalovala obrázek. Moje výtvarné nadání končí u domečku jedním tahem a kytičky, ale v tu chvíli jsem si věřila. Namalovala jsem bedýnku, drobounké tečky v ní měly značit kočkolit a před tu bedýnku jsem namalovala tvora, který měl být kočkou, ale ve finále vypadal jako netopýr, který proletěl ohnivou obručí - prostě něco jako naježená spálená krysa. Vietnamka to s velkým zájmem sledovala (nutně si o mne musela myslet, že jsem utekla z blázince) a když jsem jí ukázala výkres a opět napodobila podřep k zemi se slovy" Hovínko, ééé, mňauuu!", se rozzářila a přinesla mi - PASTIČKU NA MYŠI. Vzdala jsem to. Druhý den jsem přinesla balení steliva, které jsem koupila jinde.  Slečna se na mne usmála a říká:

"Dobry den, co mnau eeee, uš je fam líp?"

Já jí ukázala to stellivo a říkám - "tohle jsem chtěla, nejsem cvok.." :-D

Od té doby kdykoliv tam vkročíme, tak se mi dostane pozdravu: "dobry den, paní ééé mňau, dobry? Máme, máme!!" a radostně mi ukazuje na vyrovnanou řadu pytlů se stelivem. A ještě mi poděkovala, že jsem jí rozšířila obzory - to jsem pochopila z věty: "Dík pani, voni kupujou, my to neznat..."

Tak aspoň k něčemu můj výstup "ala svěrací kazajka" byl :-D

Ale abych nezapomněla na to večerku původní - i tam jsme zažili plno legrace. Nakupovala jsem tam u toho "gamesáka" tři hermelíny, brambory a majolku. On nechápavě krčil nos nad tím nákupem, dumal..a pak se osmělil- "Co s tim budete dělat?" Já mu vysvětlila, že ty hermelíny obalím, usmažím na oleji a k tomu budou právě brambory a majolka....a on nakrčil nos a opáčil:

"Difný lidi, češi....to je éééé...blééé...še pošereš, pani..." :-D

krásný večer všem, Petra