Petra Pavlíčková
- Počet článků 70
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6074x
Seznam rubrik
Petra Pavlíčková
Hřbitovní matiné
Malebný vesnický hřbitůvek, kde odpočívá mimo jiných i můj děda, prababička a praprarodiče, mám dá se říci: "kousek od baráku", takže jsem něco jako "vrchní zalévačka při suchu", "dohlížitel na dekoraci, která ulétla při vichřici" nebo "kontrola hrobů po bouřce a polomech". Nikterak se této funkci nebráním, ba naopak - chodím tam ráda. Možná si řeknete, že je to pitomé, když někdo chodí "rád" na hřbitov, ale já si zase říkám - proč ne? Je tam klid. Můžu si v klidu "pokecat" s dědou, který zemřel v pouhých 47 letech a já to jako šestiletá holčička tenkrát nemohla ještě plně chápat. Ráda se dívám na vzrostlé stromy, procházím se, čtu náhrobky a vnímám ten klid. Jsem proto divná? Neřekla bych. Má nad vraty napsánu onu starou moudrost: "CO JSTE VY, BYLI JSME I MY. CO JSME MY, BUDETE I VY"
Petra Pavlíčková
Když vám píše zvíře, bývá to k nevíře....
Lidé spolu v dnešní době komunikují různými prostředky a je jich nepřeberná řada. Svět se jaksi "zmenšil", můžete si skypovat z bratrancem z Ameriky a je to tak, jako byste ho viděli před sebou, o mobilech ani nemluvě. Řekla bych, že lidé mají k sobě mnohem blíže, ovšem ale i "dál". Protože místo toho, aby se scházeli spolu tváří v tvář někde na pivu, radši si skypují, nebo se vyžívají v jiné virtuální komunikační podobě. Tetičku jste osobně neviděli skoro pět let, ale hlavně, že si každý den píšete na facebooku, i když bydlí deset kilometrů od vás. Místo toho, abyste zvedli zadek a jeli jí navštívit, radši si chatujete. Inu, i to dnešní doba přináší. Jak se ale vyrovnat s tím, když vám od relativně normálního člověka příjde například toto: "áááááááááásdkjhnskeojl.lll djouzěheoppppppppppdrjrererolll" Musíte si nutně myslet, že člověk na druhé straně skla je naprosto namol. Někdy to tak bývá, ale ve většině případech je to domácí mazlíček, který se rozhodl, že se také přidá k dvounohým divnolidem a bude si taky "psát" nebo "volat"
Petra Pavlíčková
Kouzelná "nedorozumění" ve vietnamské večerce
Před cca 4 měsíci byla v naší "obci mezi kopci" otevřena v pořadí již druhá vietnamská večerka. Ta první, která "sloužila" dlouhá léta, docela po otevření druhé upadla v zapomnění, protože tam vlastně skoro nic neměli, bylo to v suterénu starého baráku bez oken a obsluhující mladý pán jen sedí a hraje na notebooku hry a když mu člověk přinese nákup ke kase (kdyby mu předtím rozkradl celou večerku a ukradl mu i židli, na které sedí, on si toho v zápalu hry ani nevšimne), tak musí kupující počkat, než zabije pár pajduláků v nějaké střílečce a se slovy: "šekej, pani...móment.." udělá prásk prásk!!! A až dokončí misi, tak vám nákup namarkuje :-D...Nic proti němu, takhle večerka nám sloužila (a ještě slouží) opravdu dlouhá léta, než prostě obyvatelé poznali, že může být i lepší "krám".
Petra Pavlíčková
Pane dochtor, já mám asi ten mor...
Starý, otřepaný, leč pravdivý vtípek se táže: "jaký je hypochondrův epitaf?" JÁ JSEM VÁM TO ŘÍKAL! Samozřejmě, hypochodrům se nehodlám vysmívat, sama mezi ně tak trochu patřím. Máme celá rodina takové záhadné nemoce, některé se prostě tehdy lékařům nepodařilo odhalit - což si myslím bylo tím, že tehdy nebyl internet. Jinak by si samozřejmě máma, které jednou otekl obličej tak, že jí táta zakázal chodit otvírat, aby si návštěva nemyslela, že v bytě chováme soukromé strašidlo, vygooglila veškeré potřebné příznaky ke všem možným nemocem a určila si fundovaně diagnozu. Mne před dvěma měsíci postihl otok celé pravačky. Chodím ke všem možným doktorům, chirurgie, neurologie, ortopedie, revmatologie...nikdo neví, co mi je. Mám oteklé klouby na pravačce jako stará bába s artrozou. Ale nenaříkám, pořád a pořád navštěvuji další a další doktory a vím, že se jednou dopídíme toho, co mi vlastně je. A co hlavně? NEGOOGLUJU DIAGNOZU!!!
Petra Pavlíčková
Snít či nesnít aneb živé sny
Každý z nás měl v průběhu života nějaký ten "živý sen. Někdy je to sen příjemný, kdy se jen vrtíte blaženě v posteli a něco si mumláte a pozoruje vás při tom zcela vzbuzený a nechápající partner, někdy je to sen vyloženě krutý, kdy se vzbudíte s umáčeným polštářem od slz, někdy je to sen tzv. "pochodující", prostě ve spánku chodíte po bytě, zcela automaticky provádíte různé věci a při tom spíte. Já kupříkladu tenhle týden měla co se týče spánku a živých snů hodně náročný. A když jsem o tom mluvila s okolím a příbuznými, tak jsem sesbírala tolik historek o živých snech, že to vydá na blog. S dovolením se s Vámi o ně podělím.
Petra Pavlíčková
Úlety pod taktovkou "metly lidstva" II.
V prvním "díle" blogu o alkoúletech jsem vypsala čtyři témata, se kterými se může opilý člověk setkat - a také se jimi ztrapnit. Dovolte mi prosím navázat tam, kde jsem včera přestala, zkusím se odvážně pustit do pokračování, snad se Vám, čtenářům, bude opět líbit. Alkoúlety mohou být různé. Minule jsem vypsala pár historek na téma úletů volacích, firemních, srandovních a rockerských. Dnes mne napadalo stále více a více věcí, které jsem do předešlého blogu "nepropašovala", takže zkusím dnes..
Petra Pavlíčková
Úlety pod taktovkou "metly lidstva"
Že je alkohol metla lidstva, o tom jistě nebudeme polemizovat. Že je to jedna z nejtvrdších a zároveň nejdostupnějších drog, o tom také ne. Jen mne napadlo místo toho moralizování nad celkovým úpadkem lidí, kteří požívají alkohol, dát k dobru pár vtipných historek, které zažil každý, který byl někdy "pod vlivem". Omlouvám se tímto skalním abstinentům, ale ač se mohu pohoršovat sebevíce nad dostupností alkoholu všem věkovým skupinám, každý zná jistě ze svého okolí nějaké ty alkoexcesy, nad kterými by nejradši ráno po probuzení a vystřízlivění vyl jako šakal a přál si, aby mohl nastoupit do stroje času a vrátit se o den zpátky a NIC NEPÍT..a neříkat šéfovi: "Vole, si dobrej, hele, se semnou koukej napít.." nebo by s radostí anuloval ráno, kdy se vzbudí v naprosto cizím bytě s cizí ženou (mužem) v cizím pokoji. Neberte můj blog jako obhajobu alkoholu, chci jen popsat pár historek, které se staly a doufám, že to čtenáře pobaví.
Petra Pavlíčková
Omyly telefonické a jiné
Z důvodu "debordelizace" staré půdy se mi do ruky dostal poklad v podobě krabice plné dopisů. Nostalgicky jsme přebírali např. milostné dopisy, které si vyměnovali naši předci, pohledy, dopisy rodinné apod. Také jsem narazila na dopisy z vojny, které psal táta mámě nebo strýc domů...dopisy z vojny jsou kategorie sama o sobě - většinou očíslované obálky a v obálce např. přiložený odstřižený kousek metru, aby se vědělo "za kolik to má". Ráda jsem se ponořila do čtení dávno zapomenutých událostí a uvědomila jsem si, že v dnešní době mají takové rodinné relikvie opravdu své neopakovatelné kouzlo. Dnes se napíše smska jen to frkne, žádné smolení dopisů - a přece, nemělo to opravdu něco do sebe? Sednout si ke stolu, vzít pero, propisku, napsat dopis, který přetrvá - no věky asi ne, abych nebyla květnatě básnická - ale jistě přetrvá dobu, než ho někdo vyhrabe na půdě. :-D Začali jsme s příbuznými vzpomínat na dobu, kdy nebyl internet, mobily, vše se řešilo poštou, telegramem, nebo telefonem v hovornách na poště a přišlo na přetřes tolik historek, že jsem se o ně prostě musela podělit.
Petra Pavlíčková
Píďa aneb škoda Rapid, co nelze lapit
Již dlouhá léta tvrdím, že stroje mají duši. "Blázen.." řeknete si po úvodní větě a já se vám, vážení čtenáři ani nebudu divit, když si to o mne budete myslet. Leč taková je realita. Opravdu, stroje mají duši, dělají si co chtějí, dělají vám naschvály, chovají se záludně, mají svou vlastní vůli a pokud se rozhodnou, že vás budou nenávidět, tak vás taky nenávidí a dělají všechno pro to, abyste se z nich zbláznili...
Petra Pavlíčková
Nech se na státní náklady porazit, demente hluchej
Dobrý večer všem čtenářům. Ráda bych osvětlila nadpis blogu. Jsem silně nedoslýchavá, po poslední kontrole na ušním a po audiu mi bylo řečeno, že mi zbývá 10 procent na levém a 14 na pravém uchu. Sluchu. :.D Dnes mne zastavil v autě s pražskou poznávací značkou pán, šla jsem zrovna z krámu, a ptal se na cestu. Třikrát se mne ptal, jenže já nebyla schopná ani odezírat, což se učím už dobrý rok..protože měl plnovous a u lidí s plnovousem se těžko odezírá. Po jeho třetí otázce jsem mu řekla: "Promiňte, prosím, já jsem silně nedoslýchavá, mohl byste mi to zopakovat srozumitelně? " a pán opáčil: "P..o, nech se nechat na státní náklady porazit jako krávy na jatkách, ty demente hluchej." a odjel a nechal mne tam stát s nákupní taškou a ...
Petra Pavlíčková
Blbec v obřadní síni
Znáte film Kulový blesk? Jistě z názvu mého blogu poznáte onu krásnou repliku z tohoto filmu, v němž psycholog Knotek v obřadní síni při svatbě Fliegera a Opatrné vstává a sedá si a zase vstává, až ho musí matrikářka opět posadit...a Knotkova samomluva: "Tohle vejde do rodinné historie Fliegerů pod názvem: "blbec v obřadní síni.." Proč to píšu - teď jsem se vrátila ze svatby. Manželova neteř se vdávala, byla to svatba malá, jen cca 20 lidí, ale co bylo v počtu svatebčanů ubráno, tím více bylo trapasů...
Petra Pavlíčková
Když chlap vaří.....
Moje nejoblíbenější spisovatelka Betty MacDonaldová ráda psala o vaření. Kapitola v knize "vejce a já" je jen jedna celá složená ze "žrádla.." Dovolím si citaci: "Co šlo každopádně jako po másle, bylo jídlo....(-) nakonec to došlo tak daleko, že jsem prsíčka vyškubla a zbytek zahodila a prsíčka usmažila na másle a šunce - byla to výtečná snídaně.." :-D a při čtení Vejce a já nejenže obdivuji její náhderný, duchaplný a s ničím a nikým nesrovnatelný humor, ale obdivuji i to, kterak popisuje lahodné recepty. Ve své knize "Co život dal a vzal" ve třetím "dílu" s názvem - Dusím se ve vlastní šťávě- popisuje v jedné z posledních kapitol nádhernou věc - kterak její manžel Don "dělal své proslulé sendviče Monte Carlo. Dělal je rád a pro všechny, ale nejraději je dělal ve tři ráno pro své nejbližší přátele, přičemž zašpinil celou kuchyňskou linku a přilehlé přístroje - všechno, na co dosáhl svýma obrovskýma, zamoučenýma rukama." Pro znalce: "..áááratka, ..yndejte ty áááárááátkaaa.." :-D Bettynka při psaní svých knih snad ani netušila, kolika lidem a hlavně ženským dodá svými řádky patřičnou rozvahu, klid a duševní vyrovnanost. Protože i mne potkalo to neštěstí s názvem: "Chlap vaří"
Petra Pavlíčková
Na houbách
Kdybych mohla sama sebe definovat jedním slovem z kulinářské oblasti, označím se slovem "houbožrout". (Na druhém místě by byl "držkožrout", protože miluju dršťkovou polévku - jsem schopná dršťek sežrat doslova kýbl :-D) Ale houby...achjo. Co se vyrovná první letošní smaženici, co se vyrovná růžovkám na másle s chlebem, nebo řízečky z hub s bramborem...Houby miluju a každý rok jich mám slušnou zásobičku v mrazáku nebo sušených, protože "až se zima zeptá, kde mám houby", styděla bych se jí odvětit: "Nebyla jsem schopná se na ně vykopat.." A v zimě, když se z mrazáku vytáhnou hříbky pod maso..a jak se to rozvoní po bytě, to přímo evokuje voňavý podzimní les. Letos jsem si myslela, že mám s houbařením smůlu, protože zoufale nerostly. Ale pár tamtamů se slovy: "Rostou a to teda hrozně!!" prošlo vesnicí. Konečně!!
Petra Pavlíčková
Vaření - času maření?
Když jsem jako dítě a dospívající četla někde v knížce frázi: "Je schopná připálit i vodu", netušila jsem, že se to bude hned po svatbě týkat i mne. Prostě - vdávala jsem se ve 23 letech, neznalá jakéhokoli procesu, který se v českých luzích a hájích zove: "umí vařit". Ne, že bych byla nějaká rozmazlenka, co jí nikdo nic nenaučí. Moje maminka byla a je božská kuchařka. Jenže na základce a střední po mě nikdo nikdy nechtěl, abych vařila...prostě jsem přišla ze školy a bylo vařeno...a stejně tak i v mojí první práci, kterou jsem dostala hned po matuře - v knihkupectví na Václaváku, v Orbisu...
Petra Pavlíčková
Náhodné náhody
Stalo se vám již někdy, že jste se v životě setkali s nějakou nepochopitelnou a neuchopitelnou věcí, zvanou - Náhoda? Dám příklad - na někoho, koho jste dlouho neviděli, si vzpomenete, a za pár hodin ho "náhodou" potkáte na ulici? Nebo - řeknete si - zavolám mámě - a vezmete do ruky mobil, který vzápětí začne zvonit a volá vám máma? Někdo tomu říká předtucha, někdo pouto, někdo náhoda...někdo tzv. "Zákon schválnosti", který funguje vždy a všude :-D S paní "Náhodou" jsem zažila prapodivné věci, které zdravým selským rozumem, který já mám, opravdu nelze vysvětlit. A myslím, že při mém popisu "náhod", které mne potkaly v mém životě, který zatím trvá 33 let, si leckterý z vás, čtenářů, vzpomene, že ho něco podobného potkalo taky.
Petra Pavlíčková
homosexuál a kdo je víc?
Nejsem pokrytec, který by měl plná ústa "keců" o tom, kterak je nepřirozené, že se milují dva lidé stejného pohlaví, když mám sama ve svém okolí docela dost příkladů toho, jak může vypadat situace, když někdo přizná, že je homosexuál. Přiznám se narovinu, že mi tito lidé nijak nevadí. Měla jsem i já sama období, kdy jsem se "hledala" a věřte mi, lehké to občas nebylo. Poslední dobou mi ale příjde (Prague Pride viz toho zářným příkladem), kdy mám pocit, že gayové a lesbičky mají pocit, že jim je upíráno něco, co nelze nějak pojmout...co něco - jejich práva? Vždyť jsou to plnohodnotní občané se všemi právy a povinostmi. Máme pochopit jejich "odlišnost" Vždyť sami říkají, že odlišní nejsou...prostě nevím, jak je chápat.
Petra Pavlíčková
Zlozvyky, o kterých se "nemluví"
Před pár dny jsem měla tu čest zúčastnit se dámské jízdy spolu s pěti kamarádkami, které opravdu nebudu jmenovat, protože množství požitého alkoholu nás všech za jeden večer by se rovnalo denní spotřebě Ivety "Džambulky Bartáčkové" Bartošové. Jak stoupala hladinka, začaly se dámy bavit o zvycích a zlozvycích, které páchají na vlastním těle nejen ony, ale například jejich rodina, přátelé, známí, manželé. Jsou to věci, o kterých se mluví opravdu jen ve stavu euforie z totálního alkoholového opojení: "Dyť sou to..éééh...škyt...kámošky nejlefčejší, žejooo..tak to teda povim..." a druhý den v kocovině, když si na to vzpomenou, radši by si nechaly přejet parním válcem palce u nohou, než by něco takového svěřily komukoliv...Nebudu jmenovat, nebudu je přivádět do rozpaků, jen mi z toho večera utkvělo pár zlozvyků, které jsou lidské, byť střelené...ale ruku na srdce - mám takový pocit, že něco z toho, co uvedu, dělají skoro všichni...
Petra Pavlíčková
Jen pitomý andulák?
Před deseti lety, téměř pár dní po svatbě, jsem si zajela do zverimexu pro Andulku (pozn. Papoušek vlnkovaný). Od útlého dětství jsem vždy měla nějakého ptáčka doma, tak mi připadlo, že naše nová domácnost - posvatební - by neměla být ochuzena o zvířecího kamaráda - anduláka. Během času a souhrou okolností k němu po čase přibyly dvě kočky, takže jsem se mohla právem pasovat na "chovatelku" zvěře domácí. Avšak andulky měly tu výsadu, že jsem je milovala odmala a musela jsem prostě v novém bytě a na počátku nové etapy mého života mít v kleci aspoň jednoho vřeštícího kamaráda.
Petra Pavlíčková
NETVOR DOMÁCÍ
Letní povídka pro víkend mf dnes - na úvod něco z Wikipedie -" Kočka domácí - felix silvestris f. catus je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy, zuby, vynikající zrak, sluch a čich." ano, ano, to všechno je pravda. Až jsem se musela zasmát tomuto popisu, který je svým způsobem velmi chudý. Kočka domácí má mnoho dalších vlastností, o kterých "ti", kteří mají doma svou kočku většinou nemluví a když, tak jen s dalšími členy své kočičářské smečky. Nyní nemluvím o nějaké sektě, která uctívá kočky, ale o normálních lidech, kterým domácí mazlíček v podobě chlupté vrnící mazlivé zelenooké příšery obrátil život naruby.
Petra Pavlíčková
Řežba v řeznictví aneb "my sme romové dylino!"
Tak jsem dneska chtěla jít nakoupit maso. Znáte to, hovězí přední na rajskou, pár kotletek k upečení s bramborama a tatarkou, kýtu na řízky a kližku na guláš....a taky kuřecí prsní řízky na čínu nebo na přírodní kuřecí řízek se šunkou a sýrem a něco hovězího plus drůbky na polévku..... Jelikož trpím panickou poruchou, mám tendenci díky svojí nemoci stát ve frontách jen s doprovodem, sama se do fronty nepostavím,, protože pak mám utíkací mánii - prostě opustit hned prostor....ale nicméně jsem to zvládala, postavila jsem se v Klatovech do fronty v řeznictví....
Petra Pavlíčková
Viny otců?
Dlouho avizovaný rozhovor se synem Reinharda Heydricha Heiderem, který byl dnes otištěn v Reflexu, mne malinko zarazil. Dle toho "haló",které kolem tohoto rozhovoru vznikalo, např. na webových stránkách Reflexu, kde byli čtenáři upozorňováni, jaká to bude pecka - Rozhovor se synem tyrana....(omg), kde občas bylo naznačeno pár vytipovanými slovy, jak to bude mazec, co všechno Heider Heydrich prozradí....a pak vstup do placené zony....tak jsem si dneska z čiré zvědavosti, neboť o osobu Reinharda Heydricha se opravdu zajímám už roky, zakoupila časopis Reflex (s tím údajným megazaručeněhustým rozhovorem se "synem tyrana"
Petra Pavlíčková
Promiň, soudružko, promiň....aneb Slunce seno navždy....
Tak nám zemřel starý Plánička..Oleg Reif. Jeho role ve Slunce senu.... je právě nejzapamatovatelnější, když pominu starého lorda v Kameňáku..ale Kameňák legenda jako Slunce seno není....
Petra Pavlíčková
Magion, Vega....lehce do nostalgie časů minulých
Nějak jsem na youtube trošku ujela, místo svých oblíbených písniček jsem si dala vyhledávání seriálů, které pronásledovaly mé dětství...(narozena jsem v roce 1980), takže jsem zažila éru Magionu, Vegy, hlasování o nejlepší seriál dětský atd atd...jsem teď dost rozhozená a naměko a myslím, že mi pamětníci, kteří také vyrůstali z dětských bačkůrek kolem roku 1987- 9 dají za pravd a rádi si připomenou vzpomínáček...hodně z magického světa těch oněch seriálů, které dávala Vega a Magion se Standou Hložkem a Petrem Jančaříkem....oooo, to byl opravdový nářez, vidět na obrazovce Robina Hooda, Dicka Sanda, Ráchel a Theo z příšerného seriálu "Pod horou?" vzpomínáte?
Petra Pavlíčková
Obrazovka modré smrti
Přiznávám se bez mučení - jsem naprosté počítačové pako. A to takové, že jsem opravdu nebyla schopná svoje první pc ani zapojit (čili dohledat správnou zásuvku ke správnému USB portu nebo připojit k monitoru, natožpak do sítě. Ty "žbrdlinky" co má vzadu počítač, ty jsem tedy opravdu nechápala a musel vypomoci soused, který s odfrknutím, že jsem totální IT blb mi to tedy zapojil. Následovalo seznamování s kompem, připojení k netu....a dále? Obrazovka modré smrti......
Petra Pavlíčková
To ono
Kolikrát v životě si člověk může říct, že opravdu zažil "to ono.." Situaci, zážitek nebo jen moment, po kterém si řekl - "tak to je to, o čem se mi bude zdát, to je to, na co budu vzpomínat. A když mi bude v životě nejhůře, vyhrabu z komůrky svého podvědomí právě "ten onen" den, zážitek, příběh, a připomenu si ho, abych nemyslela na to špatné. Zkrátka - který den se mi vybaví, když chci myslet na něco krásného. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o mých top deset zážitků, které bezkonkurenčně řadím do svého toplistu příhod, ke kterým se v duchu vracím, když je mi nejhůř a nevím co dál....A myslím, že se v tom i mnozí poznáte.....
| předchozí | 1 2 3 | další |
