Petra Pavlíčková

Když se vám stane megatrapas..

nezoufejte - myslíte si asi v tu chvíli, že se musíte hanbou do země propadnout, ale není tomu tak - hitparáda trapasů a ultramegatrapasů je velmi rozmanitá a ten váš "trapásek" snadno zanikne v plejádě dalších, podobně, i hůře postižených jedinců. Téma trapasů by vydalo na samostatnou knihu, já přináším jen pár exemplárních příkladů, které se staly buď mně osobně, v mé rodině nebo blízkém okolí. Snad si po jejich přečtení oddychnete - že to, co se stalo vám, není ještě tak hrozné.

14.1.2014 v 1:06 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 2808 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když si člověk slepí pr.el

Člověku se může stát ledasco. Občas užasneme v údivu nad tzv. Darwinovou cenou, kdy se nominovaní zprovodili ze světa, nebo se "alespoň" zbavili plodnosti takovým způsobem, že je lepší, když genofond lidstva neobohatí - viz například pár vzpomínek na nominované - sběrači kovů, co si pod sebou podřezali podpěrné trámy střechy, která na ně posléze spadla, nebo ten s odpuštěním blbec, co nalezl ruční granát, dal ho doma do svěráku a chtěl vrchní část odříznout příruční pilkou. Ono se stane ledasco. Ale to, co se stalo našemu nejmenovanému sousedovi, to stojí opravdu za to.

10.1.2014 v 1:28 | Karma článku: 48.09 | Přečteno: 251003 | Diskuse

Petra Pavlíčková

My máme blechy, heč!!

v nadpisu blogu volně parafrázuji hlášku z filmu "Na samotě u lesa". Zatímco ve zmíněném filmu šlo o "blechy psí, ty na člověka nejdou...", u nás se jedná o blechy kočičí. Už už jsem si naivně myslela, že mám od bleší invaze v bytě pokoj a nikdy by mne nenapadlo, že zrovna v zimě bleší bratrstvo zaútočí plnou palebnou - štípající- sílou...leč stalo se.

29.12.2013 v 4:08 | Karma článku: 23.69 | Přečteno: 3380 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Táhni!!!!!

Znáte tu historku o tom, kterak porouchané auto je připojeno na lano auta funkčního a když se řidič - velitel kolony - čili vozu pojízdného rozjel, bylo mu divné, že auto za ním misto do zatáčky jede rovně? Inu - zastavil, nepojízdné auto ho setrvačností dojelo a podíval se dovnitř. Za volantem nikdo neseděl a na zadní sedačce seděla paní řidička - takto velmi distingovaná dáma. "Ježišmarjá, ženská!!! Dyť vás táhnu na laně a vy si tu sedíte vzadu!!" vyjel zcela konsternovaný řidič na dámu, co si zrovna odkládala kapesní źrcátko a pudřenku. "Co na mne zvyšujete hlas, mladíku?" děla dáma pohoršeně, "vždyť mne táhnete, tak jsem si udělala pohodlí a posadila se na zadní sedačky!!" "A KDO ASI ZA TEBE BUDE KROUTIT VOLANTEM, BABO!!"nevydržel to už řidič - záchranář. Polekaná dáma zamrkala řadou umělých řas, až se zvedl menší průvan a koktala: "no já jaksi myslela, že jaksi samo..když vy řídíte...že jaksi se rozumí samosebou, že můj vůz pojede tam, kam váš vůz..." :-D....Inu, starší zmatené dámy, ale dneska jsem se v takové situaci ocitla i já. Byla jsem poprvé "řidičkou" vozu vlečeného....

26.11.2013 v 23:25 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 1869 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když žena žárlí....

Žárlivost je veskrze prapodivná vlastnost. Žárlí vlastně všichni na všechny...partneři ve vztahu, maželé, sourozenci, příbuzní...žárlí kolega na kolegu, nakupující ve frontě na toho, kdo má v košíku víc potravin a podobně. Nelze to zaměňovat se závistí - žárlení je jiné. V určité "pohodové" formě může i okořenit život..., říká se, že kdo žárlí, ten miluje. Mluvím teď o normálním, jaksi "zdravém" žárlení, kdy jsou oba zúčastnění normální a věří si a mají dost sebevědomí na to, aby si řekli - "ať se klidně dívá na prsatou ženskou, co jde kolem auta, domů jede semnou..." nebo - "ať se klidně vykecává s tím kudrnatým sousedem, ale já jsem ten, komu bude dělat večeři, drbat na zádech a krást mu v noci peřinu" Chtěla bych spíše napsat o žárlivosti jaksi patologické, nenormální a nestoudné, která se vleče jako koule na noze manželstvím mých dobrých kamarádu - tedy dnes už jen kamaráda. Jména jsem změnila, ale všechno, co píšu, je pravda.

21.11.2013 v 1:30 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 2448 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Hřbitovní matiné

Malebný vesnický hřbitůvek, kde odpočívá mimo jiných i můj děda, prababička a praprarodiče, mám dá se říci: "kousek od baráku", takže jsem něco jako "vrchní zalévačka při suchu", "dohlížitel na dekoraci, která ulétla při vichřici" nebo "kontrola hrobů po bouřce a polomech". Nikterak se této funkci nebráním, ba naopak - chodím tam ráda. Možná si řeknete, že je to pitomé, když někdo chodí "rád" na hřbitov, ale já si zase říkám - proč ne? Je tam klid. Můžu si v klidu "pokecat" s dědou, který zemřel v pouhých 47 letech a já to jako šestiletá holčička tenkrát nemohla ještě plně chápat. Ráda se dívám na vzrostlé stromy, procházím se, čtu náhrobky a vnímám ten klid. Jsem proto divná? Neřekla bych. Má nad vraty napsánu onu starou moudrost: "CO JSTE VY, BYLI JSME I MY. CO JSME MY, BUDETE I VY"

24.10.2013 v 0:37 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 819 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když vám píše zvíře, bývá to k nevíře....

Lidé spolu v dnešní době komunikují různými prostředky a je jich nepřeberná řada. Svět se jaksi "zmenšil", můžete si skypovat z bratrancem z Ameriky a je to tak, jako byste ho viděli před sebou, o mobilech ani nemluvě. Řekla bych, že lidé mají k sobě mnohem blíže, ovšem ale i "dál". Protože místo toho, aby se scházeli spolu tváří v tvář někde na pivu, radši si skypují, nebo se vyžívají v jiné virtuální komunikační podobě. Tetičku jste osobně neviděli skoro pět let, ale hlavně, že si každý den píšete na facebooku, i když bydlí deset kilometrů od vás. Místo toho, abyste zvedli zadek a jeli jí navštívit, radši si chatujete. Inu, i to dnešní doba přináší. Jak se ale vyrovnat s tím, když vám od relativně normálního člověka příjde například toto: "áááááááááásdkjhnskeojl.lll djouzěheoppppppppppdrjrererolll" Musíte si nutně myslet, že člověk na druhé straně skla je naprosto namol. Někdy to tak bývá, ale ve většině případech je to domácí mazlíček, který se rozhodl, že se také přidá k dvounohým divnolidem a bude si taky "psát" nebo "volat"

16.10.2013 v 23:31 | Karma článku: 20.08 | Přečteno: 940 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Kouzelná "nedorozumění" ve vietnamské večerce

Před cca 4 měsíci byla v naší "obci mezi kopci" otevřena v pořadí již druhá vietnamská večerka. Ta první, která "sloužila" dlouhá léta, docela po otevření druhé upadla v zapomnění, protože tam vlastně skoro nic neměli, bylo to v suterénu starého baráku bez oken a obsluhující mladý pán jen sedí a hraje na notebooku hry a když mu člověk přinese nákup ke kase (kdyby mu předtím rozkradl celou večerku a ukradl mu i židli, na které sedí, on si toho v zápalu hry ani nevšimne), tak musí kupující počkat, než zabije pár pajduláků v nějaké střílečce a se slovy: "šekej, pani...móment.." udělá prásk prásk!!! A až dokončí misi, tak vám nákup namarkuje :-D...Nic proti němu, takhle večerka nám sloužila (a ještě slouží) opravdu dlouhá léta, než prostě obyvatelé poznali, že může být i lepší "krám".

11.10.2013 v 0:06 | Karma článku: 34.04 | Přečteno: 3038 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Pane dochtor, já mám asi ten mor...

Starý, otřepaný, leč pravdivý vtípek se táže: "jaký je hypochondrův epitaf?" JÁ JSEM VÁM TO ŘÍKAL! Samozřejmě, hypochodrům se nehodlám vysmívat, sama mezi ně tak trochu patřím. Máme celá rodina takové záhadné nemoce, některé se prostě tehdy lékařům nepodařilo odhalit - což si myslím bylo tím, že tehdy nebyl internet. Jinak by si samozřejmě máma, které jednou otekl obličej tak, že jí táta zakázal chodit otvírat, aby si návštěva nemyslela, že v bytě chováme soukromé strašidlo, vygooglila veškeré potřebné příznaky ke všem možným nemocem a určila si fundovaně diagnozu. Mne před dvěma měsíci postihl otok celé pravačky. Chodím ke všem možným doktorům, chirurgie, neurologie, ortopedie, revmatologie...nikdo neví, co mi je. Mám oteklé klouby na pravačce jako stará bába s artrozou. Ale nenaříkám, pořád a pořád navštěvuji další a další doktory a vím, že se jednou dopídíme toho, co mi vlastně je. A co hlavně? NEGOOGLUJU DIAGNOZU!!!

10.10.2013 v 0:02 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 1073 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Snít či nesnít aneb živé sny

Každý z nás měl v průběhu života nějaký ten "živý sen. Někdy je to sen příjemný, kdy se jen vrtíte blaženě v posteli a něco si mumláte a pozoruje vás při tom zcela vzbuzený a nechápající partner, někdy je to sen vyloženě krutý, kdy se vzbudíte s umáčeným polštářem od slz, někdy je to sen tzv. "pochodující", prostě ve spánku chodíte po bytě, zcela automaticky provádíte různé věci a při tom spíte. Já kupříkladu tenhle týden měla co se týče spánku a živých snů hodně náročný. A když jsem o tom mluvila s okolím a příbuznými, tak jsem sesbírala tolik historek o živých snech, že to vydá na blog. S dovolením se s Vámi o ně podělím.

5.10.2013 v 0:35 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 1623 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Úlety pod taktovkou "metly lidstva" II.

V prvním "díle" blogu o alkoúletech jsem vypsala čtyři témata, se kterými se může opilý člověk setkat - a také se jimi ztrapnit. Dovolte mi prosím navázat tam, kde jsem včera přestala, zkusím se odvážně pustit do pokračování, snad se Vám, čtenářům, bude opět líbit. Alkoúlety mohou být různé. Minule jsem vypsala pár historek na téma úletů volacích, firemních, srandovních a rockerských. Dnes mne napadalo stále více a více věcí, které jsem do předešlého blogu "nepropašovala", takže zkusím dnes..

2.10.2013 v 23:13 | Karma článku: 15.43 | Přečteno: 949 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Úlety pod taktovkou "metly lidstva"

Že je alkohol metla lidstva, o tom jistě nebudeme polemizovat. Že je to jedna z nejtvrdších a zároveň nejdostupnějších drog, o tom také ne. Jen mne napadlo místo toho moralizování nad celkovým úpadkem lidí, kteří požívají alkohol, dát k dobru pár vtipných historek, které zažil každý, který byl někdy "pod vlivem". Omlouvám se tímto skalním abstinentům, ale ač se mohu pohoršovat sebevíce nad dostupností alkoholu všem věkovým skupinám, každý zná jistě ze svého okolí nějaké ty alkoexcesy, nad kterými by nejradši ráno po probuzení a vystřízlivění vyl jako šakal a přál si, aby mohl nastoupit do stroje času a vrátit se o den zpátky a NIC NEPÍT..a neříkat šéfovi: "Vole, si dobrej, hele, se semnou koukej napít.." nebo by s radostí anuloval ráno, kdy se vzbudí v naprosto cizím bytě s cizí ženou (mužem) v cizím pokoji. Neberte můj blog jako obhajobu alkoholu, chci jen popsat pár historek, které se staly a doufám, že to čtenáře pobaví.

2.10.2013 v 0:02 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Omyly telefonické a jiné

Z důvodu "debordelizace" staré půdy se mi do ruky dostal poklad v podobě krabice plné dopisů. Nostalgicky jsme přebírali např. milostné dopisy, které si vyměnovali naši předci, pohledy, dopisy rodinné apod. Také jsem narazila na dopisy z vojny, které psal táta mámě nebo strýc domů...dopisy z vojny jsou kategorie sama o sobě - většinou očíslované obálky a v obálce např. přiložený odstřižený kousek metru, aby se vědělo "za kolik to má". Ráda jsem se ponořila do čtení dávno zapomenutých událostí a uvědomila jsem si, že v dnešní době mají takové rodinné relikvie opravdu své neopakovatelné kouzlo. Dnes se napíše smska jen to frkne, žádné smolení dopisů - a přece, nemělo to opravdu něco do sebe? Sednout si ke stolu, vzít pero, propisku, napsat dopis, který přetrvá - no věky asi ne, abych nebyla květnatě básnická - ale jistě přetrvá dobu, než ho někdo vyhrabe na půdě. :-D Začali jsme s příbuznými vzpomínat na dobu, kdy nebyl internet, mobily, vše se řešilo poštou, telegramem, nebo telefonem v hovornách na poště a přišlo na přetřes tolik historek, že jsem se o ně prostě musela podělit.

29.9.2013 v 22:53 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 1293 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Píďa aneb škoda Rapid, co nelze lapit

Již dlouhá léta tvrdím, že stroje mají duši. "Blázen.." řeknete si po úvodní větě a já se vám, vážení čtenáři ani nebudu divit, když si to o mne budete myslet. Leč taková je realita. Opravdu, stroje mají duši, dělají si co chtějí, dělají vám naschvály, chovají se záludně, mají svou vlastní vůli a pokud se rozhodnou, že vás budou nenávidět, tak vás taky nenávidí a dělají všechno pro to, abyste se z nich zbláznili...

26.9.2013 v 23:42 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 954 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Nech se na státní náklady porazit, demente hluchej

Dobrý večer všem čtenářům. Ráda bych osvětlila nadpis blogu. Jsem silně nedoslýchavá, po poslední kontrole na ušním a po audiu mi bylo řečeno, že mi zbývá 10 procent na levém a 14 na pravém uchu. Sluchu. :.D Dnes mne zastavil v autě s pražskou poznávací značkou pán, šla jsem zrovna z krámu, a ptal se na cestu. Třikrát se mne ptal, jenže já nebyla schopná ani odezírat, což se učím už dobrý rok..protože měl plnovous a u lidí s plnovousem se těžko odezírá. Po jeho třetí otázce jsem mu řekla: "Promiňte, prosím, já jsem silně nedoslýchavá, mohl byste mi to zopakovat srozumitelně? " a pán opáčil: "P..o, nech se nechat na státní náklady porazit jako krávy na jatkách, ty demente hluchej." a odjel a nechal mne tam stát s nákupní taškou a ...

21.9.2013 v 0:04 | Karma článku: 30.35 | Přečteno: 1910 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Blbec v obřadní síni

Znáte film Kulový blesk? Jistě z názvu mého blogu poznáte onu krásnou repliku z tohoto filmu, v němž psycholog Knotek v obřadní síni při svatbě Fliegera a Opatrné vstává a sedá si a zase vstává, až ho musí matrikářka opět posadit...a Knotkova samomluva: "Tohle vejde do rodinné historie Fliegerů pod názvem: "blbec v obřadní síni.." Proč to píšu - teď jsem se vrátila ze svatby. Manželova neteř se vdávala, byla to svatba malá, jen cca 20 lidí, ale co bylo v počtu svatebčanů ubráno, tím více bylo trapasů...

15.9.2013 v 0:53 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 932 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když chlap vaří.....

Moje nejoblíbenější spisovatelka Betty MacDonaldová ráda psala o vaření. Kapitola v knize "vejce a já" je jen jedna celá složená ze "žrádla.." Dovolím si citaci: "Co šlo každopádně jako po másle, bylo jídlo....(-) nakonec to došlo tak daleko, že jsem prsíčka vyškubla a zbytek zahodila a prsíčka usmažila na másle a šunce - byla to výtečná snídaně.." :-D a při čtení Vejce a já nejenže obdivuji její náhderný, duchaplný a s ničím a nikým nesrovnatelný humor, ale obdivuji i to, kterak popisuje lahodné recepty. Ve své knize "Co život dal a vzal" ve třetím "dílu" s názvem - Dusím se ve vlastní šťávě- popisuje v jedné z posledních kapitol nádhernou věc - kterak její manžel Don "dělal své proslulé sendviče Monte Carlo. Dělal je rád a pro všechny, ale nejraději je dělal ve tři ráno pro své nejbližší přátele, přičemž zašpinil celou kuchyňskou linku a přilehlé přístroje - všechno, na co dosáhl svýma obrovskýma, zamoučenýma rukama." Pro znalce: "..áááratka, ..yndejte ty áááárááátkaaa.." :-D Bettynka při psaní svých knih snad ani netušila, kolika lidem a hlavně ženským dodá svými řádky patřičnou rozvahu, klid a duševní vyrovnanost. Protože i mne potkalo to neštěstí s názvem: "Chlap vaří"

11.9.2013 v 0:23 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 817 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Na houbách

Kdybych mohla sama sebe definovat jedním slovem z kulinářské oblasti, označím se slovem "houbožrout". (Na druhém místě by byl "držkožrout", protože miluju dršťkovou polévku - jsem schopná dršťek sežrat doslova kýbl :-D) Ale houby...achjo. Co se vyrovná první letošní smaženici, co se vyrovná růžovkám na másle s chlebem, nebo řízečky z hub s bramborem...Houby miluju a každý rok jich mám slušnou zásobičku v mrazáku nebo sušených, protože "až se zima zeptá, kde mám houby", styděla bych se jí odvětit: "Nebyla jsem schopná se na ně vykopat.." A v zimě, když se z mrazáku vytáhnou hříbky pod maso..a jak se to rozvoní po bytě, to přímo evokuje voňavý podzimní les. Letos jsem si myslela, že mám s houbařením smůlu, protože zoufale nerostly. Ale pár tamtamů se slovy: "Rostou a to teda hrozně!!" prošlo vesnicí. Konečně!!

8.9.2013 v 23:27 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 3352 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Vaření - času maření?

Když jsem jako dítě a dospívající četla někde v knížce frázi: "Je schopná připálit i vodu", netušila jsem, že se to bude hned po svatbě týkat i mne. Prostě - vdávala jsem se ve 23 letech, neznalá jakéhokoli procesu, který se v českých luzích a hájích zove: "umí vařit". Ne, že bych byla nějaká rozmazlenka, co jí nikdo nic nenaučí. Moje maminka byla a je božská kuchařka. Jenže na základce a střední po mě nikdo nikdy nechtěl, abych vařila...prostě jsem přišla ze školy a bylo vařeno...a stejně tak i v mojí první práci, kterou jsem dostala hned po matuře - v knihkupectví na Václaváku, v Orbisu...

4.9.2013 v 0:30 | Karma článku: 31.72 | Přečteno: 3833 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Náhodné náhody

Stalo se vám již někdy, že jste se v životě setkali s nějakou nepochopitelnou a neuchopitelnou věcí, zvanou - Náhoda? Dám příklad - na někoho, koho jste dlouho neviděli, si vzpomenete, a za pár hodin ho "náhodou" potkáte na ulici? Nebo - řeknete si - zavolám mámě - a vezmete do ruky mobil, který vzápětí začne zvonit a volá vám máma? Někdo tomu říká předtucha, někdo pouto, někdo náhoda...někdo tzv. "Zákon schválnosti", který funguje vždy a všude :-D S paní "Náhodou" jsem zažila prapodivné věci, které zdravým selským rozumem, který já mám, opravdu nelze vysvětlit. A myslím, že při mém popisu "náhod", které mne potkaly v mém životě, který zatím trvá 33 let, si leckterý z vás, čtenářů, vzpomene, že ho něco podobného potkalo taky.

21.8.2013 v 23:22 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 3535 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5890
Jsem normální občan ČR




Najdete na iDNES.cz