Princezno, co to máš sebou za vopici????

19. 04. 2014 1:21:48
Příběh na téma kolo pro Ona dnes: "Ahoj, prosímtě, děláme novou kuchyni, můžeme si k vám do sklepa dát pár věcí, než to všechno upravíme a opravíme, u nás není k hnutí.." poprosila mne kamarádka z vedlejší vísky, která konečně s rodinou bydlí. Sice v bytě na hypotéku, ale je to 4 plus 1, vzdušné, prostorné a jelikož má tři dítka ve věku 11, 10 a 8 a manžela, tak z jejich podnájmu v 1 + nic, ve kterém se krčili doposud a platili nehorázné nájemné "paní domácí", která je opravdu odírala, je to opravdu pro ně velký skok kupředu.

Není se tedy ani co divit, že neustále jen renovují. Jsou plni elánu, zařizují, opravují, Romanin muž je činorodý kutil, takže byly na programu dne kachličky do koupelny, teď zase kuchyňská linka. Jelikož nedisponují sklepem, tak jsem jim tedy byla ochotna zapůjčit náš prostorný sklep na dobu nezbytně nutnou.

Romana s Jardou přijeli malým náklaďáčkem a složili nám do sklepa právě součástky, součásti, desky a různá udělátka právě z jejich nově zakoupené kuchyně s tím, že nejdříve musí vybourat tu starou, tu pak hodí do sběrného dvora a pak si u nás vyzvednou části k nové. Oukej, řekla jsem, tak šup s tím do sklepa. První várku snášel dolů manžel s Jardou a pak jsme se i já s Romčou chopily prkýnek a poliček a šup s tím do sklepa.

"jéééé" vyjekla Romča, když o něco zakopla a to "něco" se poroučelo k zemi - "ty máš kolo??? A takový pěkný???"

"neřeš to!" vyjela jsem na ní vztekle, protože námět "já a kolo" mi byl krajně nepříjemný.

"to vědět, tak už tě dávno vytáhnu...jezdíme s dětma pořád...ty lenochu...ještě že to vím..." mnula si ruce spokojeně, když uložili poslední desku, "takže ve středu v pět odpol? Jen taková malá projížďka, provětráš si faldy...stavíme se pro tebe" děla spokojeně Romča a já jen nevěřícně tloukla hlavou do zdi a opakovala si: "PROČ PROOOOČ????"


Celou středu jsem si naivně myslela, že na to Romča zapomněla. Probudila jsem se vzteky v půl šesté ráno a hodlala se zabarikádovat, ale měla jsem těžkou smůlu...manžel mne velmi "mile" překvapil den předem, když jsem už spala, moje kolo napumpoval a nablýskal a já, když jsem se v půl šesté ráno celá mimo potácela na záchod, tak jsem do vyšperkovaného a nahuštěného kola, které stálo u nás v chodbě, vrazila a bylo mi jasné, že se z výletu jen tak nevykroutím. V půl sedmé vstával muž, já se tam kroutila a říkala mu: "mě je nějak blbě, asi jsem ochořela a mám strašlivou chřipku.." a on se začal tiše pochichtávat a zcela jasně mne odhalil: "tobě se nechce, co? Na to kolo...neschopenku, nebo jedeš.." jal se mi lehce vyhrožovat. No, přešla mne chuť na simulování, protože u naší paní doktorky bych těžko uspěla s tím, že: "napište mi prosím mor, nechce se mi na kolo..."

Abyste rozuměli, milí čtenáři, moje averze na kolo není vůbec tím, že jsem pohodlná nebo líná...já se totiž cca před třemi lety na kole vymlátila tak, že jsem byla potlučená jak hrdina od Stalingradu. To samo o sobě by stačilo, týden jsem ležela jako lazar v posteli a polévky srkala brčkem...ale navíc jsem opravdu s kondičkou v trapu, kouřím, kašlu a ze svalů mám rosol...a také jsem pěkně přibrala a do věcí na kolo jsem se opravdu nevešla. Krátké elasťáčky s vystuženým zadkem, které jsem před pár lety běžně oblékla na projížďku, jsem nyní stěží oblékla na levé stehno a praskl šev.

Romana zvonila, i navlékla jsem si elasťáky, které nosím běžně na úklid, vytahané tričko "Sex Pistols"
(jeden z pozůstatků mé divoké minulosti), mikinu XXXL kolem pasu a flašku s malinovkou. Na nohy tenisky. Venku mne čekala Romana na svém ultrahustěnejlepšímhorskémkole (opravdu je to jakýsi "plnokrevník" mezi koly v krásném cyklodresu, který přesně obepínal její výstavní postavu a obrovská pevná prsa, a její tři ratolesti v blembáčcích, elastických oblečcích a každý se svým "kolečkem", což byl nejmodernější model "horáku". I ten nejmenší chlapeček měl naprosto vymazlené kolo, o dvou starších holčičkách ani nemluvě. Přesné krásné kopie své matky, které místo potu vylučují póry broskvovou vůni a při cestě do pětikilometrového kopce se zubí, jako kdyby je fotil Helmuth Newton...a já měla jet někam s nimi...já, kterou po deseti metrech trefí šlak...

Bylo to strašné. "teto!!!tak dělej!!" hulákal na mě benjamínek a jezdil po zadním kole mezi baráky, aby se ukázal. Obě slečny měly v uších píchnutá sluchátka buhví od čeho - řekla bych Ipod, ale bojím se, že bych byla trapně zastaralá stará teta :-D) a tvářily se velmi, ale velmi znechuceně. Romana si kriticky přeměřila moje oblečení, ale neřekla nic, je to dobrá kamarádka, takže jen zavelela - "jedem"

Vyjeli jsme. Obě slečny šláply do pedálů takovou rychlostí jako Olaf Ludvig...Brzy nám zmizely za obzorem. "Počkají na nás v hospodě.." říkala Romana, zatímco já se potýkala s přehazovačkou a funěla jak když jde prase z bukvic. Romana vedle mne - mastodonta - šlapala lehounce na tu nejvyšší přehazovačku, její krásné dlouhé štíhlé nohy se jen kmitaly, ani náznak únavy, černý tlustý cop jí skákal po zádech a cykloobleček na ní seděl jako druhá kůže....já se s funěním doplazila do půlky kopce, kde jsem musela seskočit a kolo vést, zatímco Romča kolem mne lehkonoze objížděla kroužky a půlkoužky. Na vrcholu kopce jsem opět nasedla a jely jsme z kopce. Nechala jsem se ovívat větrem, protože jsem byla blízko kolapsu a pak nastalo další stoupání. To už fakt nešlo. Její synátor kolem mne schválně jezdil a dělal na kole div ne stojky a salta a pak jsme potkaly mládežníky, co u hřbitovní zdi chlastali a hulili.

"Hej, princezno!!!" volali na Romču.."co to máš sebou za upocenou vopici??" a smích :-D Já rudá a upocená jsem šlapala do pedálů, ovšem tohle mne dostalo. Romča přibrzdila a říká: "jedem dál, ne?"

"Nejedem, s.ru na to!!" zařvala jsem na ní a otočila kolo..směr dolů a domů byl už podstatně veselejší. Dojela jsem a řekla jsem si, že jsem opravdu prase a že se sebou musím něco dělat. Tak jsem si naordinovala večerní vyjíždky na kole, aby mě nikdo neviděl a zvláště, aby mne sebou netahala moje pohledná a hubená kamarádka - včera a dneska byla malá vyjížďka po okolí a víte co? Já to opravdu zkusím..jezdit každý den a zvýšit si kondičku....ale už sama, nebo s manželem. Ne s Romanou - její "zpocená vopice" bude jezdit bez ní...:-D Nic proti ní, ale jakmile dáte dohromady nádhernou ženskou na kole s upoceným slonem v tričku Sex pistols a elasťácích po mámě, dojde vám, že ač snaha byla, nemáte šanci.

Ale já se polepším a s Romanou si jednou vyjedu a ta bude čumět!! Nezadýchám se do zatáčky, budu mít taky elastický obleček a budu potit fialky :-D

Krásný večer všem, vaše Petra

Autor: Petra Pavlíčková | sobota 19.4.2014 1:21 | karma článku: 18.98 | přečteno: 1114x

Další články blogera

Petra Pavlíčková

WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

29.12.2016 v 23:55 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 730 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Vidět ho viset!

Často myslím na to, jak dělá lidem dobře, když to někdo, jak se říká.....pěkně schytá. Hlavně někdo, na koho má dav pifku. Často takovým terčem bývá politik.

20.9.2019 v 14:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 112 | Diskuse

Mirka Švarcová

Přijde chlap s velkým pérem a prošťourá tě..

Jak je ta čeština kouzelná, bohatá na slovíčka, tvárná, květnatá, kolik dvojsmyslů nabízí! Někdy se nestačím divit..a mnohdy, než vypustím větu s jistým "zavádějícím" dvojsmyslem z pusy, raději mlčím. Což je u mě nadlidský výkon!

20.9.2019 v 11:42 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 1161 | Diskuse

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 651 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 350 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5941
Jsem normální občan ČR

Najdete na iDNES.cz