"věčná loviště" pro mojí Amálku

17. 04. 2016 2:21:47
Kočička Amálka se narodila před deseti lety matce Madlence a neznámému kocourovi, nebo více kocourům :-) to nevíme jistě a Madla nám to nikdy nesdělila, s kým to vůbec měla, děvka :-)

Narodila se malá, slabá, měla nemocná očka.. Nikdo jí nechtěl, i když jsme vždycky Madlenčina koťata udali novým pánům, tak tahle malá neměla moc šancí na život. Madlenka jí neustále odstrkovala, nechtěla jí kojit, dokrmovali jsme jí a vypiplali jí.. Najednou z toho "chcípačka" byla úžasná kočka. Moje Amálka...

Deset let s námi byla..DESET!!! Příjde mi to jako chvilička. Byla tak šťastná a manžela i mou maličkost prostě milovala. Budila nás - pět minut před budíkem číhala, pak začal budík zvonit, naskočila na nás a honem honem se tulit...

Když si manžel zapomněl nařídit budíka, měla budík v hlavě a VĚDĚLA, že je divné, že "ten blbej aparát" nezvoní a budila ho i když neměl nařízený budík. Byla skvělá. Když jsem měla chřipku a myslela jsem, že umřu, Amálka pořád na mě naskakovala a hladila mi packou tvář. Říká se, že kočky jsou zlé a vypočítavé, že vše dělají jen pro svůj prospěch. Není to pravda. Amálka mi hladila tvář packou, lehla si mi na prsa a vrněla, jakoby z mých plic chtěla vytáhnout ten zánět.

Pak začala haprovat se zdravím....pila a pila. Byla jako průtokový ohřívač, vylemtala misku vody, pročůrala kočkolit, nestačila jsem vynášet její čůrání. Pořád se ale k nám tulila ̈, pořád byla skvělá, moje Amu,,,Bohužel - už už to nešlo dál.

Pořád jen pila a pila, vařila jsem jí fílé, rybu atd...i rýži a maso - nežrala už týden, jen pila. Měla snahu ke mě naskočit na postel, ale už nemohla, tak byla zesláblá. Pak mi řekl můj táta - "Prokristapána, nenechte jí trápit, jsou veterináři, co dojdou i domů.....zkus to..." Zkusila jsem to, a vet přišel k nám. Uspal jí. Nemuseli jsme jí trápit odvozem do ordinace, auto, přepravka, cizí člověk, umřela doma mezi náma....bezbolestně a hned, do poslední chvíle jsme jí hladili...

Když jsem pak troubila tátovi do tlf, tak nejdřív taky měl slzy v očích, ale pak začal se svérázností sobě vlastní mi nadávát : „Přestaň řvát!!!!!!!!! Proč řveš, ty tele!!! Já vím, že je to šok, ale co ta Micka za celý život zažila? Nic jiného než lásku, žrádlo, měla se u vás jako na krmníku, kdyby na chleba nebylo, tak hlavně, aby měly kočky co žrát!!! Tak co vyšiluješ??“ „Nebyla to Micka, ale Amálka, můj Amulínek, deset let s náma...frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..“ vysrmkala jsem se brekem „No a:? Amálka nebo Micka....Kolik zvířat tohle může říct, že mu nikdo za deset let nezkřivil ani chlup! Já je potkávám, když jedu do práce, motají se kolem popelnic, vychrtlé, plné svrabu a všech možných blech a ty tu cedíš jako prvnička, tele jedno blbý“

no dostala jsem záchvat smíchu a poděkovala mu za jeho laskavá slova (ale pravdu má) a připomněla mu, aby si laskavě vzpomněl, kdo dával umělé dýchání brčkem z úst do zobáku zesnulému andulákovi Pepovi. „To sem nepleť!!“ zaburácel po chvíli pietního ticha za Pépu: „to byla jiná situace!!“ mektal. Joo, jiná situace... Stejná, akorát že to byl pták, ne savec a že ho klepla pepka v kleci, ne, že umřel při smrtící injekci. „aháááá“, opáčila jsem....“takže to cvičení s křídlama, cos mu dělal, abys ho rozdejchal, že sis seřízl brčko, píchl mu ho do zobáku a nafukoval ho tak, že málem praskl, to jsi taky byl tele blbý??“ J J a to už jsem se chechtala nahlas, protože to tehdy byla estráda a táta brečel jako malej, zakopal Pépu v krabici od jeho zánovních botek od vietnamců a když šel vyhodit klec do popelnice, přes slzy neviděl a vrazil na schodech do důchodkyně Jíšové, vdově po soudruhu Jíšovi, krajském tajemníku. Vždy jí uctivě zdravil „čest práci“ i po revoluci, a když právě do ní vrazil, tak jí nepoznal a zařval: „Co se tu motáš, krávo pidlovoká!!!!“ No a soudružka Jíšová už ho za celý další svůj život nepozdravila, jen si vždy brumlala: „hulvát jeden imperialistickej!!“

Amálka mi navždy bude chybět a nikdy na ní nezapomenu. NIKDY. - a mám pocit, že chvílema jí cítím...naskakovala mi vždy na nohy a tam spala a já fakt vím, že tam je....

PRDELKA MOJE.. Nikdy nezapomenu...!!!!

Autor: Petra Pavlíčková | neděle 17.4.2016 2:21 | karma článku: 23.68 | přečteno: 460x

Další články blogera

Petra Pavlíčková

WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

29.12.2016 v 23:55 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 730 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tomáš Vodvářka

Židovský humor X

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno hebrejské přísloví. Další porce oblíbených anekdot pro čtenáře mého soukromého blogu.

19.9.2019 v 6:25 | Karma článku: 24.74 | Přečteno: 655 | Diskuse

Vera Kuncova

Právo na život

Tento blog jsem se rozhodla sepsat, abych objasnila veřejnosti, že i lidé s postižením mají právo na život, který není nijak jiný než u člověka, který se narodil zdravý.

18.9.2019 v 10:37 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 470 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Tradiční anglická hospoda

Není hospoda jako hospoda! Jak se liší ta anglická od té české? Na co se připravit a co vás čeká a nemine kromě smažené ryby s hranolkama, spousty octa, piva bez pěny a nevšímavého personálu?

18.9.2019 v 9:00 | Karma článku: 44.04 | Přečteno: 11802 | Diskuse

Jana Mrázková

"Napište blog, paní Žolíková, máte skluz!"

Pravila paní Matesová, když jsme se ráno potkaly s našimi pejsky na špacíru. Tedy, ona se jmenuje jinak, a já taky nejsem Žolíková. Jenže to máme tak vymyšlené: My pejskaři se obvykle při prvním setkání ptáváme na jméno pejska,

17.9.2019 v 23:21 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 258 | Diskuse

Miloš Korotvička

Dálnice D1 a my z Východu a oni z civilizace

Toto zamyšlení je psáno na sedadle autobusu, tedy v přímém přenosu a proto je možno konstatovat, že tento příběh je pravdivý a podobnost s ději a osobami není náhodná, nýbrž je, bohužel, přímo z našeho života.

16.9.2019 v 22:43 | Karma článku: 25.61 | Přečteno: 996 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5941
Jsem normální občan ČR

Najdete na iDNES.cz