Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mezi něčím a "něčím"

18. 05. 2016 0:40:47
Jak praví klasik - "Jsem ateista - díky Bohu!" Já jsem též ateista, jsem spíš fatalista, věřím na osud. Ale posledních pár dní mám pocit, že bych měla přece jen ten fatalismus nějak přehodnotit......

Posledních pár dní mám pocit, jakoby se vše točilo a nějak "plulo" okolo mé maličkosti. Jak jsem napsala, jsem fatalista, věřím na osud a nikdy by mně nenapadlo, že budu doslova a do písmene "čumět do blba" a přehodnocovat v sobě víru, osud, náhody a podobné věci.....nechápu, leč je to pravda a zkusím Vám to sem, milí čtenáři, poctivě napsat. Protože když Vám něco a někdo během 24 hodin zachrání třikrát život, musíte nad tím přemýšlet...

V první řadě jsem šla do krámu. Máme vietnamskou večerku pár kroků od baráku a s vietnamci tam prodávajícími dobré vztahy. Měla jsem po chřipce, zabalila jsem se tedy do pár triček, navrch mikinu s kapucí a šla jsem. Nakoupila jsem si a viděla, že jak vždy chodím zkratkou po trávě, tak tam jí zrovna sekali. Dobře, vzala jsem tašky a půjdu normálně po silnici. Narazila jsem si kapuci a jdu a navíc jsem skoro hluchá, vlivem rýmy a zahlenění po chřipce úplně hluchá. Jdu. Najednou mne někdo strašlivě praštil do ramene, ale strašlivě. Upadla jsem na zem, tašky se rozletěly, nákup všude možně, já se válela na zemi v rozmoklém bahně, kolem prosvištělo Porsche řízené nějakým debilem, konsternovaně jsem se dívala za tím autem, to auto narazilo do sloupu vysokého napětí, zkrátka havarovalo, řidič vylezl, ale kapota zdemolovaná. Nic, o čem by se říkalo v hlavních zprávách....

Ten sloup, to jsem mohla být já. Kdo do mne vrazil, kdo mne odstrčil, nevím. Když jsem se šla koupat, našla jsem na pravém rameni obrovskou podlitinu. Když jsem se po tom, co jsem upadla, rozhlížela kolem, nikde nikdo opravdu nebyl a to auto to být nemohlo, to právě projelo kolem, až když jsem byla na zemi. Doma jsem o tom dumala - napadla mne jedna věc . "děda" - můj dědeček, který umřel v 48 letech, když mi bylo šest. Když jsme před rokem dávali do hrobu babi, hrob se musel vykopat, že, a s ním i děda, tedy jeho pozůstatky. Já jsem šla jen jednou se podívat, jak pokračuje kopání hrobu a hrobník mi řekl, ať jdu pryč. Říkala jsem mu - "ale co, mě to nevadí, já se jen podívám..." a tam byla taková papírová taška a v ní byl děda. No, tedy, co z něj zbylo. Hrobník šel na cigáro a já se podívala dovnitř....zbyla z něj jen stehení kost a kus lebky, temeno a čelist. Klekla jsem si u té tašky a bylo mi všelijak...ne, že by mi bylo na zvracení nebo tak, to vůbec, já viděla prostě dědu, kterého jsem si vůbec nepamatovala - řekla jsem mu" "tak ahoj", pohladila temeno a šla si po svých. Z toho noční můry fakt nemám a tak přemýšlím - nebyl to děda,, co mne tak nešetrně odstrčil, abych nestála v cestě rozjetému autu?

Další hodně divná věc se stala, když jsme nechali uspat Amálku, kočičku mojí. To už bylo před měsícem, psala jsem to na blog také. Měla v zadeli ledviny, veterinář jí uspal u nás doma, nemuseli jsme jí nikam vozit nebo jí stresovat cizím prostředím, odešla v klidu, tiše a mezi námi. Brečela jsem snad týden, strašně mi chyběla a chybí. Měla takový zvyk spát mi v nohách na peřině a já jí opravdu cítím, jak tam tlapká, točí se dokola a tzv. "šlape", že v polospánku jí tam opravdu cítím. Prý je to reakce svalstva nohou, které je zvyklé na to, že tam kočka posledních deset let spala, bylo mi řečeno. Že u nás doma Amálka nestraší.

Dobře, řekla jsem si a nechala to být. Amča měla také zvyk budit mně hlazením packou se zataženými drápky po tváři. Upekla jsem krásnou sekanou, vyndala jí z trouby a dala vařit brambory. Byla jsem unavená a "že si jen tak na chvíli lehnu" odebrala jsem se s čajem a časákem do postele. A usnula jsem tvrdě, velmi tvrdě. Chrápala jsem tak, že jsem absolutně zapomněla na brambory......a najednou Amálka...já vím, že to byla ona - něco mne šimralo a hladilo na tváři a něco mokrého (čumáček její) mi vráželo do nosu.... v polospánku jsem se po ní ještě laškovně ohnala a říkám "Amčo, ty jedna..." a najednou mi to došlo - všude smrděl plyn, vyvařená voda od brambor, brambory spálený na uhel a už začaly hořet, mohla jsem se udusit nebo vyhořet nebo nevím....nebýt Amči......já tomu pořád nerozumím.....je někdo, kdo nás varuje? Kdo nebo co se o nás stará? A proč?

Slíbila jsem tři příběhy, tak poslední je taky věc, kterou nechápu. Když jsem byla malá, cca 3 roky, mámě se zdál sen. Byla celá vyplašená, že prý nade mnou lítal upír a vykloval mi uši a byla tím snem posedlá celý týden, pak se uklidnila....Ještě pak popisovala, jak se bála "jááá kráva blbá, to jsem vás vyděsila, seděl Petrušce na rameni a kousal jí do ucha....to bylo strašný, tak se na mně nezlobte"...No a Petruška - čili já - ve třech letech týden po tom mámině snu o "upírech" jsem byla s tátou na pouti a on mi tam vystřelil v takových těch "válečcích", jak si vytáhneme štěstí atd....náušničky visací na klipsnu a řetízek, kočičí zlato. Dovedl mne domů, já parádnice....a najednou . přilétla straka. Straka.

A začala klovat do mých nových náušnic, rvala mi řetízek, prý jsem řvala tak strašně, že si mysleli, že mne budou muset odvézt do nemocnice...ta straka byla ochočená, sousedů, ulítla jim, šla po všem, co se blýskalo. Ale jak se mohl mamině zdát týden před sen, že mi upír vyklove uši? Jak je to možné?

Vážení, já nad tím radši lámu hůl. Někdy nás prostě zachrání vyšší síla, někdy sny, někdy mrtvá kočka.... jsou věci mezi ̈"nebem a zemí", nad kterými zůstává rozum stát. Alespoň já se opravdu zamýšlím nad tím, co se to vůbec stalo....

Krásnou středu přeje vaše Petra.

Autor: Petra Pavlíčková | středa 18.5.2016 0:40 | karma článku: 19.22 | přečteno: 551x


Další články blogera

Petra Pavlíčková

WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

29.12.2016 v 23:55 | Karma článku: 24.90 | Přečteno: 692 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Poslední ze Sedmi statečných...

Už asi týden se objevuje tolik zpráv o úmrtí slavných osobností, herců, umělců, fotografů apod, že jsem se přistihla, jak si při čtení dalšího nekrologu pobrukuji text slavné trampské písničky: "Zatracenej měsíc listopad..."

11.11.2016 v 23:44 | Karma článku: 29.08 | Přečteno: 996 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Ať život muší plácačka zruší!!!!

Neznám nádhernější start nového dne, než být probuzena mouchou. Znáte to všichni - spíte, sladce...a najednou "pink" a sedí vám na nose, obličeji, na všech odkrytých okončetinách těla. Je marnou snahou tu černou vtěrku odehnat.

21.9.2016 v 21:41 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 321 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když vám vyhlásí válku kotě....

Ve staré kůlně kousek od našeho baráku má soused kočičku, která porodila patero zdravých koťat, černých jako uhel. Jsem zde v okolí známa jako "kočičí máma", i šla jsem se na prcky podívati...

24.7.2016 v 23:14 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Josef Prouza

Čím se baví třináctileté holky

Vyrazil jsem do Jeseníků a naložil svou dceru a její nejlepší kamarádku. Čerstvé teenagerky. Jen jsme vyjeli, slyším ze zadní sedačky hip hop z mobilu: Ahoj, já jsem Denis a mám malý penis. Volant mi málem vypadl z ruky.

17.8.2018 v 18:36 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 244 |

Vlastimil Fürst

Náboženství bez lásky

I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli...

16.8.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jan Jílek

Nic přínosného ten způsob života nenese

Opravdu nerad píši politicky zaměřené blogy. Ale musím se přiznat, že dobře napsané blogy tohoto ražení velmi rád čtu.

16.8.2018 v 10:38 | Karma článku: 27.06 | Přečteno: 812 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Nejen o srpnu 68

Jsem, což jistě není mou zásluhou, pamětníkem. I toho, co již velmi dávno nejenom onomu srpnu předcházelo. Ale i toho, jak mnozí až příliš lehce podléhali, bohužel, v podstatě chiméře.

15.8.2018 v 22:17 | Karma článku: 17.22 | Přečteno: 478 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nebeská hostina

„Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ A začali se veselit. (Lukáš 15,23+24)

15.8.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.42 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5881
Jsem normální občan ČR




Najdete na iDNES.cz