Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nohy smrtící a smrdící...

3. 06. 2016 0:07:45
Že mám vysoký nárt a nádhernou klenbu chodidel, to mi říkal v první třídě učitel baletu.. Dodnes si pamatuju prapodivný pach, který se linul z naší učebny a provázel nás až do sprch... no jo..i holkám smrdí nohy,..

Nedá se nic dělat, jak jsem uvedla v úvodu - i holkám prostě nožičky zavání. Zvláště po fyzické námaze, nebo po procházce. Je to velké tabu, se kterým jsem se vždy setkala jen jako "tajné, vůbec nijak nevysvětlené a o "ničem nevíme" postoji.

Zajímavé je, že u chlapů je to jakoby "normální" - a mám na mysli hlavně český trend zouvat návštěvy a obouvat je dále do obnošených papučí o patnáct čísel větších....Jakmile se chlap, který má problémy se "zaváněním " chodidel, radši nepřezuje a čeká venku, než aby se přezul, je to jasné. I tak je to dehonestující a špatné pro toho, kdo má tento problém. Řeším to tak, abych nikoho nepřivedla do rozpaků tím, že se u nás doma nezouváme, nemám papuče na přezutí, z kterých bych se bála, že chytnu plíseň apod. Moje tchyně je skvělá ženská, ale má fakt jednu utkvělou vadu - neustále vždy, když jsme na návštěvě, tak se musím vyzout a strká mi papuče pletené s bambulí, které měla předemnou na nohou snad celá vesnice. Když jí řeknu, že půjdu raději bosa, tak se urazí, což mi pak řekne doma můj muž...."asi se to mámy dotklo....že jsi řekla, že ty pletený pantofle nechceš, že se bojíš plísně..." No, ale já se fakt bojím plísně...moje tchyně a všechny sousedky a kamarádky mají strašivě rozpukané paty, já se prostě štítím si po nich obout pletené pantofle, které měly na nohách snad všechny ženské v okolí. , to se na mně nesmíte zlobit...když vidím ty "zapůjčné pantofle", tak se mi obrací žaludek. Al na koberci vydržím v poho bosa a tchyně mi dvacetkrát každou návštěvu během 13t let nabízela ty šílené papuče a já je 240 krát odmítla, tak to už vzdala...

Extrém je náš kamarád, který nám přišel opravit počítač. Vyzul se a v tu chvíli jsme ucítili něco nepopsatelného...něco mezi Romadúrem a Olomouckýma syrečkama. " Já vás varoval", odtušil kamarád, ale když jsem mu řekla, že se vyzouvat nemusel, tak se zastyděl a řekl: "aha, tak to jsem nevěděl, že nemusím ušetřil bych vás toho...máte pytlíky?" a já: "Jaké pytlíky?" "No normální, igelitové...."...dali jsme mu pytlíky na nohy, utěsnili gumičkou...když jsem se ho optala, zdali provádí nějakou hygienu nohou, tak mi řekl - "jo - ale není to nic platný. Asi bych musel jít k nějakýmu doktorovi, ale doktor přes nohy neexistuje." Já říkám - "ale jo, existuje, podolog....ale ten ti asi tvou pochybnou hygienu opravdu nevyléčí.." "To je jeho problém," odtušil nevzrušeně opravač, ťukal do klávesnice a pak odšustil s návleky na ponožkách pryč a boty si nesl v ruce. Podotýkám, že pc spravil :-)

Můj manžel je hříčka přírody....ať příjde v létě v sandálech, v zimě v zateplených botech, ať má i holinky nebo služební boty, nebo žabky nebo pantofle - jeho chodidla jsou hlaďoučká a voňavá, opravdu nemá žádný problém se zápachem chodidel...spíš voní....

Zato já - jsem trošku footfetišistka, a pořád s tím mám problém..lakuji si nehty na nohou na červeno, pucuji paty, dělám si denně zábaly do vyživujících krémů a v létě při čtyřicítkách vedrech i v noci si vztekle rvu z nohou ponožky, které jsem si navlíkla, aby "se uchovala emulze zvláčňující vaše chodidla" - Pak jsem si prý v létě při těch šílených pařácích, které byly i v noci, rvala z nožiček bavlněné froté ponožky a mumlala jsem: "kašlu na zvláčňující nohy, di do prdele i s ponožkama...chrrrr chrrrr..." (to, když jsem si je konečně ve spánku servala....:-)

.Snažím se, ale někdy je to dobrý a někdy, když se vyzuji ze sandálů, cítím to a můžu používat všechny prostředky na světě a nepomůže to. Navíc, když jsou ty sandálky nebo boty na klínku koupené u vietnamců v tržnici...to pak není ten pravý zápach nohou, ale takový ten umělohmotný, jako když se pálí starý kazeťák, taková ta umělohmotná spálenina...a teď si to znova obujte, že jo, ...když se z bot skoro kouří...

No, zajímavé jsou taky pachy, které jsem uvedla v perexu - z tělocvičny na ZŠ, to byl smrádek, co? Nejlepší vždy byla rozcvička na žíněnkách, nebo kotouly na švédském koberci....neboli to, co se dělalo "nosem u parket" - to byla šílenost, to byl strašný smrad, však si to všichni dovedete představit, co to bylo za hrůzu...a vůbec nejhorší bylo, když jsme leželi na žíněnkách, zdola šel pach těch zapocených smradlavých parket a shora jsme pozorovali mrtvé nebo polomrtvé mouchy, které svou životní dráhu zakončily v těch špinavých zářivkách...blééé...

No jo, páchnoucí nohy, toť odvěké TAJ -DŮV...neboli tajemné a důvěrné....je to lidské. A le člověk taky musí být taktní. a hodně záleží na něm, jak se k tomu postaví....ne jako moje jedna známá, která dělá v pojišťovně. Mají tam dress code, kostýmek a lodičky....a jednou jsem jí pozvala k nám s tím, že musím něco upravit na pojištění, přišla, přiklapala celá načančaná, lodičky, punčochy, kostýmek, vlásky natočené čerstvě, make -up takový, že by mohla klidně jít na přehlídová mola v Hollywoodu..

Ani jí nenapadlo, aby se vyzula....sice bych to po ní nechtěla, ale když doklapala k nám do kuchyně, vytáhla z elegantní brašny netbook a smlouvy, zívla, nechala si uvařit kafe, dala si nohy na stůl se slovy: "Petruš, můžu si udělat pohodlí?" si vyzula lodičky. Když jsem jí nesla kafe ke stolu, už jsem to cítila a když jsem si sedla naproti ní, myslela jsem si, že si budu muset ovázat nějakou plínu kolem nosu. - něco tak strašného jsem necítila ani nepamatuji....bylo to něco mezi hodně uzrálým Romadůrem a čerstvě vynešenou žumpou. Navíc mi těma chodidlama furt mávala před nosem, a nakonec odešla bez aktualizované pojistné smlouvy s tím, že jsem bílá jako křída a příjde jindy. Dala nohy ze stolu, začihala, pokrčila nos a řekla mi: "Něco tu strašně smrdí, asi tvoje kočka se byla vysrat..."

Měla jsem sto chutí jí ve dveřích říct, at se příště nevyzouvá, nebo si ty nohy aspoň něčím navoní, ale nešlo to, bylo mi na zvracení a když jsem za ní zaklapla dveře, musela jsem otevřít okno, abych se nalokala čerstvého vzduchu. Jojo, i holkám nohy smrdí a to tak, že syreček olomoucký je proti nim dětská knížka nevalné kategorie :-)

Omlouvám se, asi jsem otevřela pěkně nechutné a hodně tabu téma...ale proč ne....je to prostě fakt a trápí to tolik lidí, až jsem byla sama překvapená, co mi kdo vykládal za historky o "smradlavých nohách"

Doufám, že jsem vám, čtenářům, nezkazila zažívání či dobré sny a těším se na vaše odpovědi v diskusi. Krásnou dobrou noc, vaše Petra.

Autor: Petra Pavlíčková | pátek 3.6.2016 0:07 | karma článku: 34.53 | přečteno: 4343x


Další články blogera

Petra Pavlíčková

WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

29.12.2016 v 23:55 | Karma článku: 24.90 | Přečteno: 692 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Poslední ze Sedmi statečných...

Už asi týden se objevuje tolik zpráv o úmrtí slavných osobností, herců, umělců, fotografů apod, že jsem se přistihla, jak si při čtení dalšího nekrologu pobrukuji text slavné trampské písničky: "Zatracenej měsíc listopad..."

11.11.2016 v 23:44 | Karma článku: 29.08 | Přečteno: 996 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Ať život muší plácačka zruší!!!!

Neznám nádhernější start nového dne, než být probuzena mouchou. Znáte to všichni - spíte, sladce...a najednou "pink" a sedí vám na nose, obličeji, na všech odkrytých okončetinách těla. Je marnou snahou tu černou vtěrku odehnat.

21.9.2016 v 21:41 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 321 | Diskuse

Petra Pavlíčková

Když vám vyhlásí válku kotě....

Ve staré kůlně kousek od našeho baráku má soused kočičku, která porodila patero zdravých koťat, černých jako uhel. Jsem zde v okolí známa jako "kočičí máma", i šla jsem se na prcky podívati...

24.7.2016 v 23:14 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma článku: 9.91 | Přečteno: 289 | Diskuse

Marcela Valouchová

2038

2038. Přelomový rok. Letos se to stane. Skeptici, hlavně ti, co to zažili i když takových už moc není, tvrdí, že to bude jako v roce 1968.

16.8.2018 v 7:20 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 301 | Diskuse

Pavla Kolářová

Prsíčka nebo stehýnka?

Měla takový pěkně vyvinutý poprsí. Tipnul by asi tak pětky. Minimálně. V tom kytkovaným obepnutým triku s krajkou ve výstřihu vypadalo fakt efektně. Ne snad vyzývavě nebo vulgárně - tak akorát. Stála tam, usmívala se a voněla,...

15.8.2018 v 16:57 | Karma článku: 24.66 | Přečteno: 945 | Diskuse

Jozef Varga

Slúžil som v armádach štyroch štátov

Tento mnou napísaný príbeh je príbehom dnes už môjho nebohého otca /narod.28.8.1928- + 21.11.2017/ dej sa odohráva v rokoch 1944 až 1956 v štátoch: Maďarsko, Slovensko,Poľsko,protektorát Čechy a Morava, Rakúsko,Nemecko, Francúzsko

13.8.2018 v 16:19 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 449 | Diskuse

Liběna Hachová

Cena versus hodnota

Někdy význam dvou slov splývá. Přijde na to! Vykopat dokážu jámu i díru, ale jámu sotva můžu mít na kabátě.

12.8.2018 v 9:01 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 270 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5881
Jsem normální občan ČR




Najdete na iDNES.cz