Co vydá stará půda?

Odkojena Foglarem, nedalo mi to a prostě jsem prozkoumala půdu v baráčku po zesnulé babi. Našla jsem tam rodinné fotoalbum, u kterého jsem se málem umlátila smíchy.....nedivím se, že babi tento "skvost" raději dala na půdu...:-)

To jsem takhle jednou měla tzv. "štrachací" náladu...Inu, štrachala jsem (šmejdila) všude možně po baráku, ne, že bych hledala nějaký zlatý poklad nebo "dosud neobjevený Shakespearův sonet či Gauguinovy Tahiťanky", jak by se mne určitě zeptal Kryton, ale jednoduše jsem prostě šmejdila za pokladem. Co může ukrývat půda venkovského starého baráku? Hodně. Pokud pominu Rychlé šípy a jejich nález mrtvého sběratele známek "To je Maxmilián Dráb!!!" (zasvěcení rychlošípáci vědí), který omylem spálil Modrého Mauritia, nečekala jsem mrtvolu, maximálně pár pavučin, pavouků, kufry se starým šatstvem, pár krabic s haraburdím a toť vše.

Inu, haraburdí jsem našla. Babi byla šetrná a nikdy nic nevyhodila. Při otevření první krabice od banánů na mne mimo "štěnek" (Takoví ti půdní broučci, co se schovají do kuličky jako pásovec, nevím, jak se jím říká, my jim říkáme štěnky) vykouklo asi deset oddělaných elektrospotřebičů. Starý mixér, žehlička se šňůrou, žehlička bez šňůry - to je taková ta napařovačka, co se hřála u kamen - , ruční šlehač a to doopravdy RUČNÍ - byl na ruční pohon...zkrátka dvě vrtulky se zasunuly do základu, kde bylo držadlo a klika. A tou klikou se točilo, vrtule též..... už už jsem si ¨ho chtěla vzít dolů, ale všimla jsem si, že jedna z těch vrtulí je zlomená vejpůl. Ale stejně - Typický elektrický ruční šlehač, ovšem bez elektriky, na ruční pohon!! No nádhera....!!!

Dále tam byla remoska s upálenou rukojetí a vybuchlý papiňák .Dodnes se o tom temném večeru, kdy se dělala slepice na paprice u nás mluví potichu - to byl totiž DEN, KDY VYBUCHL PAPIŇÁK" :-) , jako se například mluví o "dni, kdy byl spáchán atentát na Reinharda Heydricha" - s posvátnou úctou, tlumeným hlasem a stokrát opakovaným "jak to bylo" - no jak to bylo, prostě vybouchl papiňák, víko se vrazilo do stropu, kde zůstalo a kuchyň ohozena všude, ale všude a ze všech stran rozplesklou starou slepicí.. Kus kosti a nedovařené kůže přistál babi na hlavě, já se nemístně rozchechtala a tehdy jsem dostala facku, ale už nevím od koho....to hysterické osazenstvo kuchyně si radši nepamatuju :-)

Mistr malíř, který byl pak povolán k té "tragédii", aby nám vymaloval,  nejdřív ze všeho vypil skoro deset piv, pak sundal ze stropu vražené víko papiňáku a připomínal mi pak roztomilého malíře ze seriálu "Taková normální rodinka  (Holky!!! Povedla se mi srnka!!) Prostě Hamouzek.....Roztomile se kymácel na štaflích sem tam...tam sem...sem sem...a pak tam a tam....dvakrát spadl ze štaflí jako zralá hruška přímo na hlavu, nic....zasmál se a řekl "to sem ale vozembouch!" a vylezl a maloval....a maloval....bohužel na sytě oranžovo, protože slepice v papiňáku byla již zasypána paprikou a oranžovočervené mastné šmouhy jednoduše zamaloval oranžovočerveným nátěrem...." Panebože...tady to vypadá jako na jatkách.." zalomila rukama babi, když viděla výsledek práce pana mistra. Opravdu - kuchyň vypadala tak, jak kdyby tam před minutou bylo píchnuto podsvinče.....Babi byla tak zblblá, že mistrovi zaplatila a na jeho hlaholivé zvolání, když se ožralý  přerazil o štafle - "pomocte mi ne, vosobo....mi to doneste k autu.....!" mu je tam opravdu donesla a ještě mu dala deset korun "od cesty" - tehdy DESET KORUN, to bylo dýško náhodou parádní, mistr si to asi minutu prohlížel, přibližovala a oddaloval tu bankovku od očí, jak opilej zaostřuje, nakonec zjistil, co to je za hodnotu, zamával, nastartoval, narazil do lampy, vycouval, přejel obrubník, zatroubil a odjej škodou 1203 ke světlým zítřkům :-)

No a našla jsem tam taky album s fotkama. Krásné kožené album, kam se fotky vkládaly ještě za pomoci takových těch "fororůžků" - víte, co myslím? růžečky, co držely fotky pohromadě......a to byla teda estráda...snesla jsem si je z půdy a na světle jsem je lustrovala. Popisky k čb. fotkám byly velmi výmluvné:  Nikdy je neoskenuju, to by byla strašná ostuda....ono je to jako album z freak show, prostě panoptikum příšerky...

"Petruška - porodnice" - a fotka mimina v zavinovačce, oči v sloup, hubu dokořán, slina, hlavu jak vodní meloun (mám takový pocit, velmi nejasný, jestli jsem náhodou nebyla hydrocefalik, protože "meloune" mi říkali do mých šesti let, vždy jsem měla obrovskou hlavu a kulatou)

 "Petruška zkouší lézt"  - na fotce je cosi, co vypadá jako ponrava křížená s žížalou. na konci je prst, který mi milosrdně zakrývá přes fotku půl hlavy.

"Petruška a její první plyšáček od strejdy" zní popiska a já tam sedím v rohu, mám vypoulené oči, které hrozí, že vypadnou z důlků, pusu dokořán, ve tváři děsivý výraz, protože to není "plyšáček" - to je metrový medvěd s knoflíkama místo očí, byla jsem z něj tak vyděšená, že jsem se schovávala před ním všude, kde jsem mohla, pod postýlku, pod gauč, a stejně mi ho nutili - to bylo furt "Budliky budliky, medvídek!" To nebyl medvídek, to byl vrah malejch dětí, metr vysoký, větší než já.....a taky jsem pak v dospělosti slyšela babi říkat: "ta holka nebyla normální, jak se schovávala před tím plyšovým medvídkem..." To nebyl medvídek!!! To byla noční můra!!! :-) To byl "Čaky", to byl Freddie Krueger, to byla šílenost, dodnes, když toho medvěda vidím, tak se mi udělá zle!

"Petruška, první rok" zněl další popisek. Takových fotek mám hafo, z mého prvního roku, ale tahle si zaslouží být ve freak show - sedím tam na stoličce v šatičkách s jahůdkama, roztomilost sama, před sebou i dortík, všichni okolo jásají. Já se tvářím strašně...co to je? Odfoukla jsem si a svíčka zhasnutá. "Jééééé, sfoukla to..a my to nestihli vyftotit," rozčílio se osazenstvo mé oslavy..." "já tam dám něco lepšího," řekl strýček - vynálezce a dal tam rachejtli....bouchla nahoru, vyletěla a já se posrala.....taky na té fotce mám ten výraz - "jsem posraná..."......

"Petruška a Martinka" zní další popiska. Martina byla o rok starší a chodila si ke mě hrát, protože jsem měla barbíny z dovozu. na fotce sedím, chovám v náručí Rivieru Barbie, mám otevřenou pusu dokořán, vytahané punčocháče, takové ty šílené bavlněné béžové, znáte je....a Martina v poho sedí a hraje si, jen já opět vypadám jako chovanec nějakého ústavu. Tu Barbie chovám jako děcko.....

"Petruška v kroji" - no od dvou let mne navlíkali do chodského kroje. Ono to vypadá hezky, děvčátko v kroji atd, jenže to dítě by nemělo na fotkách vypadat jako debil....tentokrát si hraju se stužkou od fěrtuchu a šilhám. Ty moje vyboulené oči, hlava jak tykev, těžko se babička mohla chlubit s vnučkou, už to chápu.... :-)

Takhle pokračovaly fotky mojí maličkosti vždy v těch nejšílenějších situacích.."Petruška s kolem" - a já omotaná okolo jalovce, kolo s přídavnýma kolečkama ve vyskleném okně (zkrátka mi to nevyšlo, no... :-) ), Petruška s kamarádkou (Barunka nádherná, roztomilá s cůpkama, já za ní stojím a mám vyplazený jazyk a šilhám si na jeho špičku (zmzlina, obyčejná zmrzlina, kterou jsem lízala a soustředila se na ní)) a pak hlavně jedna fotka, kterou už máme doma a znám jí...

"Ředitel masokombinátu s chotí" - takto to babi pojmenovala. Můj táta byl tlustý. Máma taky. Já taky. Fotka je to stará, zašlá, černobílá, ale i já pak byla cvalík....takže táta kouká do objektivu, je to z nějaké svatby., Košile na něm pukala, břicho ven, kalhoty zařízlé, máma obrovské břicho, kozy a drží mne na ruce. Mám šatičky....hlavu jako meloun, šaty na prasknutí, válečky rukou, nohy jako rolovaná šunka, tlustoprd hadr......a jak se tváří....u toho jsem se srdcečně rozchechtala....ředitel masokombinátu s chotí :-)

Inu,, přátelé...všude je něco. . Díky moc všem za přečtení, Vaše Petra.,,,