V polospánku se sice ještě snažíte tu bestii odehnat různým mácháním rukama, nohama, třesením hlavou, ba i foukáním.... Poslední záchranou dospávajícímu se zdá být zavrtat se celkově komplet pod peřinu. Leč i to má svou velkou nevýhodu - člověk potřebuje k životu občas i dýchat... po minutě se začne dospávající dusit a stejně si musí v peřině "vynorovat" otvor na životadárnou výměnu vydýchaného vzduchu za kyslík. Leč to už je jen takový "malý poslední zoufalý pokus" a marný. Moucha vletí i do sebenepatrnější škvíry, která slouží spáči k přísunu kyslíku. A je vymalováno. Z postele vyletíte jak kdyby hořelo a nezačnete den slastným pocitem, že jsem se "konečně pořádně vyspal", ale s nadáváním, láteřením a spoustou sprostých slov, která z vás jen tryskají, když marně hledáte plácačku..... :-)
Muší invaze se nám oproti loňskému šílenému létu letos kupodivu vyhýbala. Vloni to byla výheň až do konce září, kdy byli zblblí nejen lidé, ale také veškerá fauna i flora, takže mouchy byly zblbé též a dávaly nám pokoj střídavě...týden lítaly, týden asi někam zalezly, nebo je spálilo sluníčko. (Napadá mne teď citát z Cimrmanovského filmu "Ležící, spící" - "Letos jsou masařky obzvláště líné" :-) ) Ale byl to tehdy doslova nálet, když měly "svůj týden", bylo téměř nemožné se vyspat. Letos to šlo a ještě jsem manželovi říkala: "hele, letos ani není moc much.." no a to jsem neměla dělat - druhý den to začalo. Muší invaze par excellence s plnou parádou propukla.
Asi nám chtějí ještě ukázat, že ač celé léto chrápaly, teď mají dost sil, aby nám znepříjemnily život dokonale. Nestačí večer před spaním "vyplácat" snad všechny při ostrém světle a zavřeném okně. Vždy si aspoň dvě tři nebo i deset, dvanáct, které byly zřejmě různě poschovávané (podezřívám je, že se schovávají i pod koberec), ráno řeknou: "pojďme, holky - pomstíme naše padlé kamarády ze včerejška" a ranní nálet začne. Jak jsem uvedla v perexu, není sladšího probuzení, než od mouchy, není...Před těma pichlavýma nožičkama se nedá schovat nikam. Největší chuťovkou ovšem je, když vám vleze např. do nosu - frkáním jsem připomínala Železníka v cíli Velké pardubické. Ta černá mrcha mi vylétla z nosu, až jsem si připadala jak postava z animáků, když jsem se kýchajíc a s pocitem na zvracení motala poloslepá po ložnici a hledala plácačku. Stejně mi ulítla. Asi se jí můj nos jako průzkumný terén nelíbil.
Vrchol byl, když jsem dneska ráno jednu mrchu spolkla. Jak to tak bývá, nikdo není po ránu v tvrdém spánku zcela esteticky dokonalý. Já rozhodně nejsem. Manžel mne jednou škodolibě natočil a před jistou smrtí z mé ruky ho zachránilo jen to, že to video nešířil dál.. :-). Nejen, že chrápu jako naplno puštěná cirkulárka, u které stojí ještě obrovský bednový reprák, z kterého se line při "volume doprava" na plné pecky death metal....Mám navíc i velmi dementní výraz, s otevřenou pusou, z níž občas i slina skane....:-) Inu, kdo to nezná, musí být z umělé hmoty :-). Moucha toho asi využila a vlítla prozkoumat mou ústní dutinu. Asi se jí tam nelíbilo a dobývala se ven. Naštěstí (nebo naneštěstí?) zafungoval polykací reflex a než jsem se probrala z tvrdého spánku, okořeněného snem, ve kterém mne pronásleduje Jeff Goldblum po proměně, spolkla jsem jí. A to probuzení bych nepřála nikomu - prostě jsem málem poblila, s odpuštěním....ty škrábavé nožičky v krku..... Omlouvám se :-) Možná jsem tu čtenářům připravila velmi plastický obraz, kdy se jim bude chtít zvracet, ale to se prostě může stát.
Moje trpělivost praskla. Vyhlásila jsem okřídleným černým nepatrným monstrům válku. Jenže čím víc jich plácačkou vymlátím, tím víc jich tu je. Mucholapce se vysmívají, ač jsem instalovala několik po celém bytě. Zcela jasně vidím, jak jedna letí, už už letí přímo do ní, říkám si "Joooo, joooo!!" a ona se jakoby v letu zastaví, mucholapce se obratně vyhne a vysmívá se mi. Nalétává mi na obličej a já jí zcela rozumím: "Hahaha, to jsem tě doběhla, ty vrahu jeden!!! Počkej ráno, těš se!!! Vlezu ti i do ucha!!"
Sítě proti hmyzu si instalovat nemůžeme, ač mi to tu jistě leckdo poradí. Kočka by po nich šplhala a rozervala by je. Babské rady také nefungují. Nejraději se zdržují tam, kde je teplo, například puštěná myčka, ta je přímo fascinuje. Nebo sporák, při vaření je to opravdu luxusní - nálety, míchání, nálety plácání, nálety, krájení.....
.Ale nejvíc se jim líbí zapnutá myčka. Tuhle jsem jich jen na ní plácačkou vymlátila 29 ks. Ano, už jsem dospěla do takového stádia, kdy je počítám :-). Je to velmi uklidňující. Už jsem si pořídila diář, kam budu zapisovat denní úlovky. A já se dostanu na sto denně, dostanu!!!
Koupila jsem si další dvě plácačky a zdokonaluji se v mlácení obouruč. Ještě piluji tzv. "úder trojmo" - dvě plácačky v ruce a jedna mezi zuby - i hlavou se dá přesně mířit. Pravda, trošku začínám šilhat a ty rány do hlavy mne nějak otupují, ale to nevadí. Všechny je zabiju. Jedna vlétla do mikrovlnky, doslova jsem jí upekla!!! Měla jsem hroznou radost...Manžel se začíná trošku znepokojovat tím, že místo záclon, které jsem navěsila nad postel jako moskytiéru, máme v souvislé vrstvě mucholapky. Už se dvakrát přilepil a část jeho vlasů se vytrhla... Ale nevadí.... On to pochopí. Možná. Pokud ne...?
Všechny je dostanu.... Teď vylezla kočička, Madlenka moje...je černá jako uhel.....že by to byla jejich vrchní velitelka? Nemůžu to vyloučit!!!!! Radši se jí zeptám.... Tak ona zapírá!!! Celou mne poškrábala!! Takže je to ona, akorát to tají...pššššt!!! Nikomu to neříkejte......mám v plánu nalíčit na ní důmyslnou past.... Snad pak přestanou létat její "vojáci"...Ačkoliv, co když se mi za zlikvidování "matky" pomstí ještě víc???? Co když jich bude tisíc denně, milion denně? To bych musela zdokonalit taktiku boje..... asi bazuku....anebo jed? Vše tu postříkat nějakým insekticidem? Já nevím.....
Trošku jsem začala vrčet, ale přisuzuji to mouše, která mi uvízla na hlasivkách. Už nevařím a nepouštím myčku, nádobí jsem naskládala do vany a nalila na něj louh....pššššt...... tam zaschlé zbytky jídla nenajdou.....Jenže co kdyby? Co kdyby vrchní velitel much byl můj manžel? Radši se budu plížit při zemi....tam nesedají....ještě se musím zeptat Madlenky, jak se udrží na stropě...zkoušela jsem jí na strop přiložit, ale neudržela se tam - krásný maskovací manévr, je to opravdu dokonale funkční bojová jednotka..... Aby tak i manžel? Jenže já ho neunesu, abych to vyzkoušela.....musím si dát pozor!! Právě někam volá, prej nějaké Dobřany, psychiatrická léčebna....Určitě to bude taktický zastírací telefonát vrchnímu veliteli much!!!!!!
Začíná se mi to rýsovat - už vím všechno!!!! Dejte si na mouchy pozor!!!!!! Něco tu houká, to bude asi náčelník generálního štábu much, je mi to jasné. Jedou si vyzvednout styčné důstojníky, Madlu a manžela. Jdu se opevnit. Držte mi palce....bude to tuhý boj a já hodlám vystřílet všechny mouchy, tak snadno svou kůži nedám!!!!!
:-) :-) a všem čtenářům přeji krásný večer a pokud možno bez much....Někdy opravdu někoho do blázince přivedou :-)
hezký večer a dík za přečtení, Vaše Petra...