Nech se na státní náklady porazit, demente hluchej

Dobrý večer všem čtenářům. Ráda bych osvětlila nadpis blogu. Jsem silně nedoslýchavá, po poslední kontrole na ušním a po audiu mi bylo řečeno, že mi zbývá 10 procent na levém a 14 na pravém uchu. Sluchu. :.D Dnes mne zastavil v autě s pražskou poznávací značkou pán, šla jsem zrovna z krámu, a ptal se na cestu. Třikrát se mne ptal, jenže já nebyla schopná ani odezírat, což se učím už dobrý rok..protože měl plnovous a u lidí s plnovousem se těžko odezírá. Po jeho třetí otázce jsem mu řekla:  "Promiňte, prosím, já jsem silně nedoslýchavá, mohl byste mi to zopakovat srozumitelně? " a pán opáčil: "P..o, nech se nechat na státní náklady porazit jako krávy na jatkách, ty demente hluchej." a odjel a nechal mne tam stát s nákupní taškou a ...

...víte co..Nebrečela jsem ani náhodou, jen jsem trhla hlavou jako Věra Ferbasová v krásném filmu Mravnost nade vše, když s ní odmítl doktor mluvit. Prostě jsem jen ohrnula nos a šla si po svých. Časy, kdy jsem brečela a trápila se kvůli svému postižení, dávno minuly. Jsem nedoslýchavá, no a co. Naslouchátko mám, leč je nenosím. Každý, kdo se mne na to ptá - proč?, odpovídám - museli byste se vcítit do mé kůže - čili potažmo do mých uší. Když si vezmu naslouchátko, myslíte si, že se mi okamžitě otevře svět plný zvuků, plynulých a srozumitelných, že slyším všechno, že je to zázračné? Ale blbost. Na naslouchátku mám dokonce tři "přepínače" - jeden na běžný hovor, druhý na televizi a třetí nevím...to se mi zatím nepodařilo odhalit. A aby bylo jasno - když si nasadím naslouchátko a přepnu na "televizní verzi", neslyším televizi, ale všechny  zvuky z venku. Štěká pes, děti křičí na pískovišti, jede auto...dokonce slyším i škytání motoru skoro nepojízdného auta našeho souseda. Jen ne televizi....to je jako huhlání někoho, kdo má v puse zastrčený roubík.

Když přepnu na "běžný hovor", tak neslyším to, co mi povídá manžel - (těžko to popsat, prostě on na mne mluví, mám naslouchátko, ale já to slyším jako takový hlas odkudsi zezadu z hlavy) Naštěstí jsem se naučila odezírat, takže vím, co mi říká, ale zajímavé je, že jeho slyším jako nesrozumitelný shluk souhlásek, ale sousedovic miminko slyším zcela jasně řvát jako pominuté, a to tak, že opravdu hooodně hlasitě, až jsem si musela naslouchátko vyndat, protože ten pláč miminka - přes dvoje dveře a tři zdi, podotýkám, mi do zbytků sluchu dával slušnou pecku. Proto naslouchátko nenosím, prostě nefunguje - zprostředkovává mi zvuky, které nechci a o které nestojím, které jsou venku, nebo mimo náš byt a ty, co jsou v našem bytě, ty překládá do nesrozumitelného huhlání a hučení,

Nikdy jsem se nestyděla za to, že jsem nedoslýchavá. Prostě - buď to člověk  v mém okolí příjme jako fatk, nebo ne a je to jen zbytečný pokus o kamarádství. Během let jsem vytřídila "přátele a kamarády", prostě mne musí příjmout i s mou nedoslýchavostí, nebo konec, přes to ani vlak nejede. Setkala jsem se často s takovým tím opovržením, které je provázeno smíchem...lidem prostě příjde směšné, že se pořád ptám - kdo? co? Co říkal?" a oni se smějí, že jsem hluchá a haha, velká legrace...je hluchá jako poleno, haha.

Jsem správcová fora seriálu Ulice na Lidé.cz. A teď se tam řeší, že drbna Nyklová ohluchne, což je dějová zápletka nejmíň na celý rok. Kdo seriál nesleduje, nevadí, ráda vám popíšu děj - největší drbna v seriálu, která řeší všechno a všechny, začne nedoslýchat.

A teď sleduji ty reakce lidí -"Ježiši, to bude tak trapný!! Ta se bude ptát neustále dokola na všechno, otrava" nebo - "Hmm, to bude věc, furt se bude ptát na to samý, už to vidím, to bude hrůza, hluchá..." nebo: "prosím, to ne, to bude tak debilní, jak se bude neustále všech ptát, co kdo kdy kde řekl, prooosíííím, to néééé, hluchou bábu néééé.."

Zaujalo mne to, protože jsem sama  hluchá. A troufám si tvrdit, že hluchota je nejhorší postižení, protože na vás není vidět, to se pozná jen v běžném rozhovoru. Co kdyby si dělali lidé srandu např. z osoby na vozíku. Taky by říkali - "ježiš, to bude tak trapný, jak tam bude jezdit.."? no jistě, že ne....vozíčkář je hrdina (bez legrace, obdivuji je), ale  jejich postižení je vidět, lidé s nimi soucítí a nikdo jim nikdy neřekne - "jsi pomalej, neposlouchají tě nohy, neotravuj nás, nesnaž se nás dohnat.". Stejně tak slepci...umíte si představit např. televizní seriál, ve kterém vystupuje slepý člověk a lidé na diskusi píší - "Šmarjá, to bude taková otrava, vidět ho, jak naráží do sloupů a nechává se převést přes ulici..."

No to ani náhodou, že...tito postižení jsou vítáni v seriálech, nikdo proti nim neřekne křivé slovo...ale hluchota, ta vidět není. A reakce na to, že  bude hluchá drbna Nyklová, to je jen samé "to bude tak trapný, furt se bude vyptávat, co kdo kde, fuj, .."

Nedávno jsem přemýšlela, co by bylo lepší, jestli neslyšet nebo nevidět. Samozřejmě zvítězilo neslyšení před neviděním..ale přece jen, reakce okolí na nedoslýchavé jsou spíše namířené k nám, nedoslýchavým, jako výsměch. To, co by si nikdo nikdy nedovolil ke slepému člověku, je nám předhazováno neustále. Kolikrát radši ve společnosti mlčím a snažím se odezírat, než abych byla konfrontována slovy: "aha, ty nic neslyšíš, to snad nevadí, ne...žiješ, vidíš, nejsi chromá..nejsi slepá, ty se maj hrozně, chápeš, a co třeba na vozíku.." No jo, neuvědomí si, že prostě hluchota je také postižení a to dost závažné. Izoluje vás od okolního světa a okolí vám nepomáhá jako například vozíčkářům, slepcům atd...protože vypadáte normálně, nikdo si toho na první pohled nevšimne.

Nechci si vůbec na nic stěžovat, jsem šťastná za to, že moje okolí a nejbližší rodina moje postižení chápe, ale chtěla bych jen říct, že neslyšící a nedoslýchaví nejsou dementi nebo nenormální lidé. Jen vám občas neporozumí, neslyší, nepochopí souvislosti. Nejsou proto dementí. Vy, kdo máte doma nedoslýchavého či neslyšícího kamaráda nebo člena rodiny, snažte se je podpořit a poslouchat a věnovat se jim, mluvte na ně srozumitelně. Oni nejsou blbí, jen neslyší.

Krásný večer, vaše Petra