Když se vám stane megatrapas..

nezoufejte - myslíte si asi v tu chvíli, že se musíte hanbou do země propadnout, ale není tomu tak - hitparáda trapasů a ultramegatrapasů je velmi rozmanitá a ten váš "trapásek" snadno zanikne v plejádě dalších, podobně, i hůře postižených jedinců. Téma trapasů by vydalo na samostatnou knihu, já přináším jen pár exemplárních příkladů, které se staly buď mně osobně, v mé rodině nebo blízkém okolí. Snad si po jejich přečtení oddychnete - že to, co se stalo vám, není ještě tak hrozné.

Trapas se za život lidský přihodí každému jedinci druhu homo sapiens. Bez vyjímky, tuším, že na to existuje i nějaký aplikovaný Murphyho zákon. Řečeno slovy paní Dragičové z filmu Partie krásného dragouna, je to: "hopla, takové malé faux pas" :-D které se přihodí každému. Lze ovšem rozlišit trapasy malé, ba dá se říct nicotné, přes trapasy většího rozsahu, kdy postižený červená až v místech, kde záda přestávají mít slušné místo, až po ultramegatrapasy, při kterých postižený bádá, zdali nemá již po zbytek života chodit kanálama nebo si rovnou skočit z nejbližšího mostu (Viz můj předchozí blog o pánovi se slepenou prdelí). :-D

Abyste na sebe neaplikovali právě ten poslední případ, přináším pár trapasů pro uvolnění a pro postižené momentální "akutní trapnou trapasoidou" dávám lék, který je k nezaplacení - dokonce je bez receptu - zní: "může se to stát každému"

Předně já - stalo se mi pěkných pár "malých faux pas", ale i pár hrozných, za které se doteď stydím. Třeba zrovna rande s idolem. Bylo mi krásných šestnáct a už od prváku jsem "šíleně milovala" jednoho třeťáka. Znáte ty školní lásky - prostě idolek s blond vlasy a neodolatelným úsměvem...se spolužačkou jsme každý den podnikaly takové ty "trapné výpravy za láskou", kdy jsme obšlapovaly, myslíc, že jsme neviditelné a nikdo to na nás nemůže poznat, na poschodí před třídou třeťáků. Hrozně nenápadně jsme chodily okolo a když jsem HO potkala, zrudla jsem doslova jako po maratonu, pípla: "ahoj" a když se na mě ON pousmál, celý další školní den jsem si s dementním úsměvem kreslila na obal sešitu srdíčka a v duchu si představovala, jak mě pozve na rande a jak budu krásná a neodolatelná. Vymýšlela jsem si před spaním různé situace, ve kterých jsem byla já a ON a byla jsem opravdu šíleně zamilovaná. Inu, taková ta pořádná školní platonická láska.

Po pár týdnech mého okatého "působení" před jejich třídou a pod palbou mých zamilovaných pohledů, kterýma jsem ho častovala venku při rauchpauze o přestávce (zbožňovala jsem jeho šlukování a ladný výfuk kouře :-D prokristapána, jak já byla pitomá!!" :-D) se konečně dovtípil, že k němu tamta asi chová nějaké sympatie. Sehnal si na mě číslo a nikdy, NIKDY nic už se nevyrovnalo dosud té pecce, když jednoho večera zazvonila u nás pevná linka, já to vzala a tam se ozval ON...máma říkala, že jsem vypadala jako před kolapsem - zmodrala jsem, zezelenala a do tel jen pípala...a ON mne pozval na rande.  Pak jsem položila sluchátko a sesypala se na zem, kde jsem štkala. :-D

Randíčko bylo obligátně kde jinde v Praze než "pod ocasem", čili na Václaváku pod koněm. Samou nervozitou jsem dva dny nespala, vymýšlela pořád, co si vezmu na sebe, jak se načančám, jak budu nádherná a neodolatelná. Hodinu před HODINOU HÁ jsem vyšla z bytu, v sobě držkovou polívku s chlebem, protože mi jí máma vnutila se slovy: "vůbec nic nejíš, ještě mu tam omdlíš někde..jen se najez", na sobě sukýnku, punčochy, martensky, načančaná, navoněná...vylezu z metra na Muzeu pět minut po času určení a tam stál ON - Jak byl krásný, jak jsem se těšila!! booože, jak mi skákalo srdce a jak jsem byla šťastná, to se prostě nedá vylíčit. Na brnkajících nohách jsem se vydala k NĚMU, když v tu chvíli se moje štěstí zřejmě znelíbilo nějakému holubovi nademnou - asi si řekl - "ta vypadá nějak hodně šťastně, tak jí to poseru" a doslova stalo se. Metr před idolem mne posral pták. Ale jak!!!!! Řídké bílé cosi mi stékalo přes vlasy na černou bundu, následně i na sukni, přes obličej...stačila jsem jen otevřít pusu a majinko toho sajrajtu mi nateklo na ret. To stačilo k tomu, aby zkoprnělý idol, kterému zamrzl vítací úsměv na rtech, majinko ucukl, zatímco já měla nakročeno na metr k němu. Dršťková polévka v mém žaludku udělala kotrmelec, když jsem si uvědomila ten holubí trus...a nevydržela. Ano, poblila jsem svého idola od hlavy k patě, na Václaváku mezi lidma, navíc jsem byla pokálená od hlavy k patě. Idol se zatvářil zcela neidolsky a nevěřícně si sáhl do nagelovaných vlasů, odkud vytáhl jednu držtičku...chvíli se na mě nevěřícně díval a pak se poblil taky. 

To vám bylo randíčko!!! :-D Po vzájemném vyzvrácení obsahu žaludku na veřejnosti splaskla i láska. Dobrý rok se mi vyhýbal a já jemu taky, obloukem. To prostě nešlo překousnout. Prostě ultramegatrapas na entou. :-D

Ale abych nepsala jen o sobě - moje máma si to jednou vyšlápla do práce ve fungl novém kožichu. To tehdy bylo terno! Kožich ze Západu, olé!! Máma se ráno načančala, punčochy, halenku, kozačky, mejkap, nahodila trvalou a s myšlenkou, jak to všem ukáže si navlékla kožich a hrdě se nesla na autobus. Cestou vnímala obdivné pohledy, ale pak pouze už jen pohledy "podivné", ba až posměšné. Pořád se kontrolovala, cože je na ní tak k smíchu, jestli nemá rozmazanou řasenku? Ale kdeže. Řasenka by byla to nejmenší. Při nastupování do autobusu udělala úkrok na schody a ozvalo se vypísknutí předškolního dítěte: "jůůůů, mami, koukej, ta pani je nahatá!!" Máma rázem pochopila - v ajfru nad novým kožichem si zapomněla obléct sukni a její osilonkovaný zadek byl dán všem na odiv. Zasedla do sedadla busu jako Němec do krytu a odmítala vystoupit...tehdy mobil neexistoval, takže nemohla nikomu zavolat, zkrátka se vozila busem hromadné dopravy jako maskot MHD a dokud jí řidič po třech okružních jízdách nevyhodil na konečné, jezdila by v něm dosud. Plížila se chudák někde v Řepích u hřbitovní zdi a hledala telefoní budku, aby zavolala domů tátovi, aby si vzal taxíka a přivezl jí sukni. "COŽE TO PO MĚ CHCEŠ?" nechápal rozespalý táta po jejím zoufalém telefonátu..

"sukni mi přivez"

"ty nemáš sukni?"

"nemám, proč bych ti jinak volala, ze srandy??? Prostě jsem si zapomněla vzít sukni, řidič mě vyhodil, jsem někde u hřbitova a auta na mě troubí!!" řvala máma hystericky.

"Jak jako počkej..." orientoval se táta pomalu.."co děláš někde u zdi bez sukně??? Ty si jako přivyděláváš???" začal ječet.

No, nakonec to nějak pochopil, vzal si tágo a sukni jí přivezl...chuděrka máma zalezla za hřbitovní vrata, aby jí nebylo vidět ze silnice a budila pohoršení mezi zástupem pozůstalých, kteří se vraceli  pohřbu :-D

Inu, ono se stane ledacos. Trapasů je fůra a stanou se každému z nás. Pokud budete chtít, napíšu i další blog na téma trapasy, protože moje zásobárna historek je neomezená, ale teď jsem omezená tím, že se mi chce strašně spát, tak ať zítra vinou mé nevyspalosti nezažiju trapas další. Snad se vám povídání líbilo.

Krásnou dobrou noc všem, vaše Petra