Roštěná na roštu aneb polibte mi zadel

Omlouvám se za možná trošku expresivní titulek..leč co, pravda se musí naplno říci...ať je to jak chce. Včera mi manžel dal dáreček - zabral (tím myslím výplatu) a pozval mne do restaurace. Podotýkám, že to je u nás velká oslava, to se stane jednou za rok, jinak "sušíme hubu" a snažím se vařit jídla výživná, leč levná. Najednou pozvání do restaurace, oblékla jsem se, načančala se a že tedy pojedeme do jedné, která se nám v minulosti osvědčila.

Já to prožívala jako puberťačka, kterou pozval na rande školní

 idol základky. Pořád jsem se natřásala před zrcadlem a neměla jsem po ruce jiné objekty, kterých jsem se mohla ptát na to, jak mi to sluší, než moje dvě kočky.

"Tak co myslíš, Madlí, "ptala jsem se Madlenky, černé angory, která na mne nevraživě a opovržlivě hleděla sedíce na prahu ložnice. "líbí se ti tyhle šaty? a snažila jsem se vecpat svou tukem obalenou figuru do pouzdrových šatů typu "Druhá kůže". Madla si mne změřila a udělala: "mňauuuuuuuuuuuuuuuu ráááááááááááuuuuuuuuuuuuuu grrrrrrrrrrrrr" a znechuceně prskla "frrrrrrrrrrrk" a odkráčela se zdviženým ocasem pryč.

Z toho jsem pochopila, že pouzdrové šaty nikoli..i vzala jsem si punčochy, tílko, minisukni, navrch mikinu z hladké sněhíobílé látky a lodičky.V záhybech mikiny a sukně a stahovacích punčoch se prostě nějaké ty špeky ztratí. Madla si mne prohlédla a jen zívla a nechala se pohladit :-D Z toho jsem usoudla, že jsem dostatečně oblečena na večeři s manželem a jelikož jsem celý den nejedla, tak jsem si v duchu malovala pokrmy typu - něco na žampinonech s omáčkou, opět něco na žampionech s omáčkou, zase něco na žampionech s omáčkou...a dále - něco se smetanovou omáčkou na žampionech - a hlavně - hodně tatarky, neljépe domácí...jsem prase, já vím..vše mi musí plavat v tatarce, ale nemějte mi za zlé moje chutě, jsem vždy tak ráda, když někdo cizí uvaří dle mého přání, přinese mi to pod nos a já si můžu vychutnat nějakou mnamku.

Takže jsem se nakonec dooblékla - jistila to džínová košile, džínový korzet, sukně, punčochy, lodičky. Můj muž byl vyhladovělý a jakmile odřídil povinnou cestu do okresního města, rovnou se vrhnul na jídlelní lístek. Pranic mu nevadilo, že má na sobě dosud montérky...ale jak říkám - pracuje, zaslouží, neregistruje, neudrží, nerozumí - co jsem mu nanaříkala, že v montérkách na naší večeři..a tak..ale......ale co..stejně mu to sluší možná víc v montérkách, než v džínách a košili...

Takže jsme zasedli ke stolu, oba hladovci...přišel číšník, který mrkal na jedno oko a pořád sebou cukal a mrkal a byl velmi nepříjemný a bohužel i - smrděl, zapáchal potem

"si dáte?"

Já se na něj podívala a říkám: "no dali bychom si, ale ještě nemáme jídelní lístek.."

čísník si změřil mého manžela, který byl oblečen v montérkách společnosti ČEZ  a řekl mu:

"Vobědy už nedáváme....uš máme po nich"

Manžel projevil dobrou vůli (ještě před tím, než by se nasral tak, že by vybouchl), to byl ještě relativně v pohodě a řekl mu:

"Hele, pane, já jsem tady se svou ženou na večeři...dáte nám jídelní lístek? A ně nealko pivo a manželce  bílej střik, díky"

"No to uvidim.." děl zaměstnanec a já to už prostě nevydržela. Je velmi, ale velmi nemilé a je to nešvar restaurací, že se k lidech chovají číšníci jako k dobytku, co si nezaslouží ani pozdrav, vylítla jsem, manžel mne uklidnoval, opláchla jsem se na wc a zase šla zpátky ke stolu, kde stál ten náš známý číšník a ptal se:

"ste si vybrali žrádlo?"

a já si řekla - a dost - ted musím jít k tomu šéfovi a stěžovat si, to přece nejde...ale manžel nenávidí konflikty, tak me zas usadil, objednal si vepřový přírodní řízek s žampinovou omáčkou a já, věrna své tradici, roštěnou na roštu se smetanou, hermelínem,goudou,volským okem a slaninou, podávanou v hnízdě ze šťouchaných brambor...prostě mňamka na mňamku, navíc jsem si řekla o majonézu tuplovanou...

I debilní číšník se uklidnil, ale vysílal na mne od baru velmi nepříjemné pohledy. Po půl hodině přišlo manželovo jídlo, které vypadalo nádherně chutně, taky se do toho hned pustil...já si musela počkat a konečně přišla moje roštěnka. Leč - jíst se nedala.  Byla tuhá jako štolverk. A to tak, že naprosto. Nemohla jsem upižlat nožem ani kousek masa, co mi byla platná omáčka ze sýra, hermelínu, slaniny a vejce...když prostě 200 gramová flákota masa nešla ani ukrojit, tak na co je omáčka  a příloha. Musela jsem, ač nerada, zavolat vrchního. Říkám mu -

"Promiňte, nezlobte se, ale tohle se nedá jíst..." on vzal erární vidličku a nůž a ochutnal,a když pak pět minut pižlal tu nejelou  flaksu, kapituloval a řekl:: "Máte pravdu, to se nedá, samozřejmě vám vrátíme peníze....a já zavolám kuchaře..

"to není opravdu nutné, nevolejte ho!!!"volala jsem na vrchního, protože jsem nechtěla mít žádné problémy a špaté zážítky.

"nene, to musím..." zařval pak na kuchaře a ten vylezl - v hubě cigáro, popel mu padal na zem a prej: "vo co de?

¨vo tudle roštěnku de.....je tuhá jako noha mojí mámy!!!"

v tu chvíli jsem se rozřehtala a šla jsem pryč- Čekala jsem venku na mého muže a přišel ten číšník. Zapálil si žváro a pravil: "co takhle bytelnou šukačku?"

Já se rozřehtala nanovo....jak jsem se tak strašně smála a smíchy se zlomila v pase, tak číšník řekl: "frigidní krávo jedna hnusná"""!a zaplul zpět do kuchyně. Chechala jsem se ještě, když přišel ven můj muž a říkal - "mnam, mlask...to teda bylo něco...sem si pochutnal...a ted si sedni do auta, mlč a nic neříkej...

nic jsem neříkala..můj muž zajel do vedlejšího krajského města pro hovězí...a doma na balkoně roztopil gril a mi udělal stejk...se žampionama, smetanou, hermelínem a volským okem...a hodně moc tatarky!!!

A bylo to o moooc lepší než v restauraci...

Tím chci jen říct, že ne vždy roštěná může chutat jako pravá roštěná, někdy je to podešev. A že někdy vrchní opravdu není pravý vrchní, ale falešný, něco jako Darek Vrána, a že není nutno věřit jídelnímu lístku.......

Krásný večer všem, Vaše Petra