Petro dobrý, ale i sebevětší kuřák se sebevíc zalepenejma trubkama by i v polospánku po prvním loku poznal víno od Coly. Natož kdyby toho vypil litr. Takže tady mi to nesedí o něco víc, než u toho zalepenýho zadku. U toho mi zase pro změnu konstrukce, že jde někdo na záchod, zavře dveře a nerozsvítí si, zvlášť ve chvíli, kdy si potřebuje ošetřit hemeroidy připadá jako špatné béčkové scifi. A o takovejch maličkostech, jako že se manžel vrátil už za 30 minut po odjezdu do špitálu nemluvě, či o nesmyslu, že by manžel zůstal v noční mkošili a nevzal si gatě. No a pokud má někdo zalepený zadek a je doma sám, tak spíš si zavolá sanitku domů, než aby s tím zalepeným zadkem šel vedle do domu a užízl si ostudu. Prostě, na můj vkus až příliš nelogičností a strojeností. Tak se nezlobte.

pane Malý, já dlouho váhala, jestli mám vůbec reagovat, ale budiž, pokusím se Vám to vysvětlit z našeho pohledu - předně to víno - opravdu se to stalo mému otci, je to asi patnáct let zpátky a dodnes se tomu chechtá celé příbuzenstvo. On je po probuzení jako mátoha, vůbec neví kde je, co se děje, potácí se po bytě, hledal prostě zdroj k uhašení žízně. A opravdu se ještě za tmy ráno nalačno ožral sudovým vínem, které považoval za colu. Táta kouří snad od patnácti, má typický ranní "bona fide" kuřácký kašel..prostě po ránu nemá v provozu žádné chuťové buňky. I Když nevěříte, je to tak a já nemám žádný pádný argument, abych Vám to jakkoliv potvrdila. K blogu samotnému - říkáte, že je to jak z béčkového sci-fi a proč si onen postižený nezavolal sanitku. Protože se bál ostudy. Kdyby přijela sanitka, hned by vyběhl celý barák a přilehlé okolí a všichni by to věděli. A to, že se to provařilo, za to může jeho žena, která to hned druhý den napráskala v celém širokém okolí. Jinak bych o tom nepsala, nejsem škodolibý práskač. Proč přišel za mým mužem? Protože je to jeho spolužák, dlouholetý kamarád. Nechtěl zvonit na cizí lidi ve svém baráku nebo v našem, šel za tím, koho zná roky a roky. Dále - nemocnici máme v dojezdové vzdálenosti ani ne sedm minut. Na noční ambu nebyla fronta pacientů jako ve dne, vzali ho hned. Neměli důvod tam mého muže zdržovat, takže obratem jel domů. Možná to bylo 35 minut...pokud příště budu psát nějaký blog, tak pro Vám podobné detailisty stopnu vzdálenost, kilometry, nastavím stopky nebo to rovnou odkrokuji, aby se předešlo právě těmhle rýpavým komentům. Noční košile - ano, bylo to naléhavé a prostě na sebe hodil bundu a jel - Vy byste se nezachoval jinak, kdyby Vás váš kamarád prosil o odvoz do nemocnice. A poslední - píšete, že si nerozsvítil k té mastičce, že je to blbost..tak mohlo Vám dojít, že dotyčný pán nebyl zcela střízliv, což jsem záměrně v blogu nenapsala. Toť má obhajoba faktu, pokud Vám to i nadále příjde jako fikce, je mi líto. P.

Tak to je opravdu zážitek..no stávají se věci...například já jsem si vrazila do hlavy manželovo parohy- ha ha ha..Manžel je myslivec a střelil si k padesátým narozeninám parádního jelena.Trofej si postavil do svého pokoje za dveře,protože ještě nebyl čas, aby si to pověsil na zeď.Já jsem byla pilná a chtěla jsem umýt okno, postavila jsem si kbelík s vodou vedle paroží, ani nevím jak se to stalo.Prudce jsem se sehnula a hlavou mi projela ostrá bolest.Po tváři se mi začala řinout krev.Běžela jsem do koupelny a na čele zela díra, ze které se valila krev.Ručníkem jsem se snažila díru ucpat.Manžel nebyl doma, tak jsem rychle vzala telefon a volala synovi, že mám rozbitou hlavu.On nelenil a volal na chirurgii, že tam za chvíli přiveze maminku s rozbitou hlavou.Bylo to v sobotu.Během pár minut pro mně přijel.Na chirugické ambulanci už čekali.Ptali se mně, co jsem dělala.Tak jsem jim řekla, že jsem si do hlavy vrazila manželovo parohy.Pan doktor se strašně smál,že nemohl ani šít. a setřička pravila - to jsme tu ještě neměli.No spravily to dva stehy.

Stejně je zvláštní, jak takové lepidlo funguje.

Pokud potřebuju přilepit lino k podlaze, můžu na lepeném úseku stát dva dny místo uvedených patnácti minut a stejně se to pak odchlípne.

Ovšem stačí neopatrné protření oka či dloubnutí se v nose prstíkem lehce zaneřáděným od lepidla a na malér máte zaděláno hned 

Ono to bude tím, že to lepidlo funguje, jak jsem někde slyšel, na "vodní" bázi, takže obsahuje-li něco vodu (a kůže jí obsahuje hodně), lepí to jako čert.

Máte vyprávěcí dar od Boha, slzy si utírám i nyní. Možná jste jen neměla prozradit pointu povídky hned v názvu. Víte, že vaše povídka již "létá" po internetu?

děkuju za milou reakci...to že to "létá" netprostorem jsem se dozvěděla včera, když mi přišlo hafo přeposílacích mailů, které normálně bez čtení mažu..a najednou jsem viděla v záhlaví odkaz na tenhle blog, vytřeštila jsem na to oči a poslal to kamarád, který to dostal od kamaráda přes kamaráda od kamaráda Nevím, kde jinde to ještě lítá, než mailem, ale proč ne? Moc mě těší, že se lidé baví, v dnešní době je tak málo věcí k zasmání

Snad autorka promine, když si tu malinko zahraju na korektora. Vím, že grammar nazisty internetový svět nemá rád, ale tady jde o celkem hojně prováděnou chybu z neznalosti. Přechodník "klečíc" patří k ženskému a střednímu rodu, muž zásadně kleče. Jinak pěkný článek a omlouvám se za mentorování.

děkuju za "korekturu", vůbec mi to nevadí, naopak. Přechodníky, to bylo "moje" , vůbec jsem je nějak nepobrala a frkla tam vždy tvar, který se mi "líbil" - většinou to bylo špatně. Stejné problémy mi dodnes dělá mě a mně...tisíckrát jsem si vtloukala do hlavy poučku, kdy použít ve větě "mě" a "mně", ale je to marný, je to marný, je to marný

Zavřel jsem oči a představoval si jednu z popsaných scének za druhou. Bravo! ;)

ano i Já jsem si zaplakala, přímo jsem to před sebou viděla. A můj nezvladatelný smích si dokonce můj muž natáčel. 

Ahoj Petro, už dávno jsem se tolik nenasmála. Fakt super článek.

Brečím smíchy

Šárko, nebrečte, stačí, když brečel on

Super

Kyanoakrylát se rozkládá vodou. Až se Vám něco takového stane, stačí se na pár hodin naložit do vany